Březen 2013

Místo, kde chci blogovat

11. března 2013 v 21:28 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Víte, co myslím. Takový to krásný, ideální internetový místo, kde chcete mít svůj blog. Místo, kde to, co nefunguje, většinou zase začne fungovat v řádu pár hodin, ne měsíců či let. Místo, kde můžete spravovat všechny svoje blogy pod jediným přihlášením, ne jako idioti pořád klikat na odhlásit. Místo, kde se zobrazují český uvozovky dole a, držte se, můžete použít PODTRŽENÍ TEXTU. Místo, kde když něco v příspěvku zkurvíte, nemusíte se k opravě proklikávat přes patnáct stránek. Místo, kde omylem zveřejníte příspěvek hned namísto za pár hodin, ale pozor, abyste mu přisoudili správný čas zveřejnění, nemusíte ho MAZAT!

Místo, kde vám nebudou mizet zcela slušný, ač mírně nesouhlasný komentáře na blogu jeho Veličenstva vedení jen proto, že se Bůh vedení blbě vyspinkalo a vy ho prostě už serete. No, sice tam blog ve...dení vůbec není, ale komu by to vadilo, že ano?

Jo, Rulc mi smazal fakt slušnej (vy víte, jaká umim bejt, tohle nebyl ani slabej ODVAR) komentář u článku na Srdci, a jako bonus mi zakázal vkládat komentáře.

The sentence is set, the hammer has fallen.

Tohle byla poslední kapka.

Bůh všech zmrdů vyhrál, a mně to naprosto nevadí. Doufám, že si užije dlouhou a řádně uspokojivou egomasturbaci. Ale víte, co se říká. Moudřejší ustoupí.

Ehm, jo, a kde že to teď chci blogovat?

Už mám jedno takový hezký místečko...

Deprese jsou prostě cool

11. března 2013 v 1:22 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Bejt v depresi je snadný. Nemusíte se snažit o nic bojovat. Nemusíte se snažit nic řešit. Jste chuďátka, protože trpíte depresí. Co na tom, že většina z těch moderních depresí jsou prachobyčejný depky, který za pár dní (nebo klidně i hodin) prostě tak nějak přejdou? Deprese, bejby.

Nemůžu si pomoct, prostě mám pocit, že v depresích se dneska spousta lidí vyloženě vyžívá. Jsou vlastně docela fajn výmluva. Ne, za vašimi problémy nestojí váš veskrze negativní přístup k životu, jsou za tím deprese. Ošklivý, zlý, fuj fuj. Hlavně nezapomeňte na blogu zmínit, jak hrozně trpíte (můžete se u toho i trochu třpytit, pokud vás to potěší), jak je svět zlej a ošklivej (já vím, je, ale řezat žíly si kvůli tomu nebudu), jak vás nikdo nemá rád. Pište to často. Hodně často.

Aby bylo jasno, já vím, jak snadno a náhle může člověk bejt naprosto v prdeli. A vím, jak dlouho někoho dokáže trápit i naprostá blbost. Ale všechno má svý hranice. A když se zdá, že duše dnešní mládeže jsou černější než hromada uhlí o půlnoci, něco je blbě. Něco je hodně blbě.

I když, čistě mezi náma, já byla ve svejch telecích, ehm, pubertálních letech taky skoro horší než sám Marvin, paranoidní android, královna všech pesimistů. Víte co? Póza, póza, póza.

Jsem nevyléčitelnej optimista a klidně to přiznám. Deprese, pardon, depka má u mě šanci tak čtyřiadvacet hodin. Možná bych se měla stydět a depkrařit, že nezapadám. Ale na druhou stranu, já nezapadala snad nikdy...

Mimochodem, nechce si někdo přečíst mou veselou a zcela nedepresivní povídku na TT 'Deprese'? Jestli jo, najdete ji na mým psacím blogu na blogspotu... ;)

Einstein měl pravdu

2. března 2013 v 21:01 | Arvari |  Literární ambice
Zavřel jsem za námi dveře bytu, zády se o ně vyčerpaně opřel a zavřel oči.
"No... A je to za náma," konstatoval jsem s úlevou.
Na svých bocích jsem ucítil jeho ruce a na rtech krátký polibek.
"Držel ses skvěle," pošeptal mi. "Děkuju..."
"Co bych pro tebe neudělal," pousmál jsem se. "Miluju tě."
"A já tebe," pohladil mě po tváři.
"Ale pamatuj si, jestli tohle budeme muset ještě někdy absolvovat..." ušklíbl jsem se. "Bude to moje smrt. V tom případě vezmi na vědomí, že na pohřbu chci na sobě mít duhovej rubáš."
"Ovšem. Nic jinýho bych nečekal," zasmál se. "Einstein měl pravdu, co?"
Otevřel jsem oči a překvapeně se na něj zadíval.
"Co to?" zamrkal jsem. Možná byla přece jen chyba začít si něco s fyzikem.
"Einstein," zopakoval. "Víš, ten řekl, že jen dvě věci jsou nekonečný, vesmír a lidská blbost. A tím vesmírem si prej nebyl tak docela jistej."
"Ach," kousl jsem se do rtu. "V tom případě ano, měl svatou pravdu."
"Jak tak na tebe koukám, možná jsem tě tam přece jen neměl brát," řekl.

Pokračování najdete TADY. (A ano, uvědomuju si, že je to kapku nefér, ehm...)