Jak králíček Duracel

20. ledna 2013 v 21:46 | Arvari |  Milý deníčku...
Jo, přesně tak se dneska cejtím. Prakticky už od rána. Naprosto dokonale hyperaktivní.

Začalo to vstáváním z postele, nesmírně líným (do tří jsem si četla Luck in the Shadows), pokračovalo přes (líné) sezení u počítače... A teď zmizí z hyperaktivity jakýkoliv náznak ironie, co by se tam snad ještě mohl vyskytovat.

Nějakej článek o rychlosti tvůrčího psaní, co jsem četla, doporučoval dát si limit deset minut, a těch deset minut se věnovat výhradně psaní.

"No, za to, že budu psát deset minut, nic nedám, že. A pak bych si nejspíš měla jít dát snídani. Jo, zkusím to deset minut, pak snídaně, pak třeba dalších deset."

*o deset minut intenzivního psaní později*

"Seru na limity. Snídaně počká."

*o zhruba dalších pětatřicet minut později*

"Teď vstanu a půjdu dolů. Pak můžu psát dál. Sice jsem chtěla dopsat kapitolu, ale nevadí."

*o pětadvacet minut a jednu snídani později*

"Konec kapitoly. Tak by mě zajímalo, kolik jsem to jen..."

No, skoro osm tisíc znaků. Za jen o něco málo víc než hodinku. Dopoledne. Ještě před obědem.

Slušná jízda, co?

Myslím, že jsem trhla svůj osobní rekord.

Jo, a pak jsou tu ještě takový detailky, jako že jsem na psací blog vymyslela a naplánovala novou rubriku (Píšeme knížku), napsala do ní první článek, vytvořila ikonky k jednotlivým rubrikám a nastavila je aspoň k lednovým článkům, upekla bábovku, hodila na fler dvoje nový náušnice...

A teď jdu zase psát. Budu muset. I kdybych nechtěla. Jinak mě Múza nejspíš zlikviduje.

Proč jen mám pocit, že ke čtení se zase dostanu uprostřed noci?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama