Den desátý - Jedna zpověď

16. srpna 2012 v 20:17 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Tak jo, poslední den je tu, a já to, naprosto navzdory všem předpokladům (ovšem díky pár drobným nakopnutím od Annie nebo druhý Annie Tary) vážně dala jen za DESET dní. Super. Čekala jsem číslo tak od jedenácti do patnácti, minimálně. Sakra, jsem ze sebe vážně zklamaná, že se mi nepovedlo ani jednou vynechat! Ale tak co už s tím.
No, vážně mi to bude docela chybět. Ale asi zase ne tak, abych se pustila do jinýho vícedenního řetězáku, kdepak. Na to zas nervy nemám. Ne, od zítřka pojede tenhle blog zas ve starejch kolejích, plnej nepravidelnejch příspěvků furt na jedno brdo. No, třeba se vám bude líbit i tak.

Nicméně, ehm, jedna zpověď. Zpověď... Fajn, tak jo. Pomineme-li to, že pravidelně smrtelně hřeším, zejména pak v oblasti lenosti a obžerství (ne, že by se nehodilo PODSTATNĚ víc smilstva, že), není toho vlastně tak extrémně moc, z čeho bych se měla zpovídat. Ne, že bych byla extra hodná holčička, ale přiznejme si to, lenost je asi tak to nejhorší, co pravidelně páchám, a i ta lenost se dá smáznout rozkošným termínem 'prokrastinace', což z ní dělá hřích podstatně menší. Nejspíš proto, že na rozdíl od slova 'lenost' slovu 'prokrastinace' aspoň pár lidí nerozumí.

Měla bych napsat, co je na mě špatnýho? Tak jo, ale to už přece dávno víme. Že jsem netrpělivá, zapomnětlivá, vzteklá, paličatá, startuju na sebenepatrnější našlápnutí, když na to přijde, jsem zlá, ironická potvora a jsem schopná člověka odsoudit na základě špatný gramatiky. Nemám ráda, když se lidi pořád na něco vymlouvají, ale dělám to taky. Nedotahuju věci do konce, nevím, co pořádně mám dělat se svým životem. Vím, čeho chci dosáhnout, ale jak to udělat, to netuším. Mám svůj názor a budu si za ním stát tak dlouho, dokud si pořádně nenabiju hubu, a ani pak ho dost možná nezměním. Neumím si najít práci, ale odmítám jít na nějakou školu, protože na to nemám.

Pořád trpím tím pitomým 'nikdo-mě-nechápe' pocitem, ale ani toho se zbavit neumím. Budu si říkat, že nikdo nechápe moje sny, ale nepřiznám si, že to jsou sny krajně nereálný. A pak taky...

Hm. Tak mám pocit, že se půjdu schoulit do koutku a tiše vzlykat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 17. srpna 2012 v 19:07 | Reagovat

Prý jedna. :-D
Každopádně, od vzlykání kdesi v koutě jsem tu já...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama