Červenec 2012

I bet dying has never felt so good

30. července 2012 v 21:16 | Arvari |  Milý deníčku...
Aneb Kterak se po měsíci, kdy na to kašlala, Arvari vrátila k Jillian.

Tak co, komu už začaly chybět články o mým utrpení způsobeným tou hnusnou sadistickou mrchou? No, jsou zpátky. Protože dneska jsem konečně zase začala. Zase pěkně zpátky k základům, Shred level 1.

Nevěřili byste, co se člověkem udělá měsíc (skoro)nicnedělání. Je to jen blbej Shred, sakra, první level, co bych před měsícem dávala levou zadní. A mě to zase jednou skoro zabilo. Nehledě na to, že jsem to pořád dávala asi milionkrát líp než tehdy, když jsem úplně začínala, bylo to hodně zlý. Hodně nepříjemný. A zejména na stehnech jsem to vážně cejtila.

Hlavně ve chvíli, kdy jsem po docvičení šla k sobě do pokoje, přirozeně do schodů.

Nebo když jsem si asi za nějakou třičtvrtěhodinku šla uvařit oběd, a samozřejmě jsem musela ZE schodů. Přísahám, měla jsem pocit, že se mi ta cesta dost urychlí, jak mě nohy neposlouchaly.

Byl to pro svaly šok. Hodně krutej šok. Probuzení z toho režimu, ve kterym absolutně nemusely zabírat, do režimu, kdy musej zabírat zatraceně, ale ZATRACENĚ hodně. A plíce na tom nebyly o moc líp. Před měsícem jsem měla docela výdrž, a teď zas najednou lapám po dechu i při tom zatraceným levelu 1.

Myslela jsem, že to se mnou sekne, přísahám. Sice jen malou chvilku, ale myslela.

A víte, co je nejhorší? Užívala jsem si ten pocit. A pořád si to dost užívám. To táhnutí a pnutí ve svalech...

Vím, ráno bude krušný. Bude to hodně bolet. A hádejte, co? I na to se těším. Sakra, jak já se těším.

Myslím, že asi nemám něco v hlavě v pořádku...

No aspoň, že si to uvědomuje...

28. července 2012 v 1:34 | Arvari |  Mr. Wilde
Jak dlouho, že jsem nehrábla na Šanšajnovu rubriku? Snad to radši ani nechci vědět. Trochu jsem na něj kašlala, no, uznávám. Možná brzo napíšu článek o tom, do čeho se vrhá teď, to pro případ, že by ho snad na facu někdo nastalkoval že by mu někdo na facebooku nevěnoval až takovou pozornost.

Nicméně, dneska tu mám jeden z příspěvků jeho osobně vedený fanpage (ále, nedělejme z něj egomaniaka, budeme tomu radši říkat 'hudební profil', co vy na to?). Příspěvek, co mě poněkud dostal do kolen, protože, no...

Je tak zcela upřímnej, pravdivej a plnej až nečekaný sebreflexe. A navíc dost vtipnej. Když teda víte, vo co gou.

A teď k tomu příspěvku...

'Funny. Volter's album will be out next month. Five albums in six years. Each one under a different moniker. Jann Wilde & Rose Avenue, & Jann Wilde & The Neon Comets, Jann Wilde, The Saturnettes, Volter...Any ideas how to name the next one? ;)'

Že by konečně došlo na 'Pink Meteorites'? XD

Mixněte si taky

27. července 2012 v 19:09 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Asi jste si toho už tak nějak i na netu stihli všimnout. Poslední dobou mají reklamy skoro na každým rohu, směje se to na mě z youtube, dokonce i ve Dni D byli (a pak jim pod návalem zvědavejch diváků spadnul server), prostě o sobě dávají víc a víc vědět. A o čem že to mluvím? No přece o...


Už před nějakou dobou jsem se tu zmiňovala o tom, že jsem si tam objednala müsli, a matně si vzpomínám i na to, že jsem slibovala, že až ho ochutnám, dám vědět, co a jak. No, tak jste se dočkali.

Počkat, a co je to vlastně ten Mixit?

*hlasité a velmi nápadné odkašlání*

26. července 2012 v 14:24 | Arvari |  Milý deníčku...
Vážně mě to nebaví, že se z toho nachcípání nejsem schopná vzpamatovat. V krku mě už nebolí, ne, teď mám pro změnu kašel, a zrovna jeden z těch příjemnejch typů kašle, co bolí na plicích a průduškách.

A aby mi z toho náhodou nebylo moc velký smutno, je aspoň dneska moc pěkný počasí. Víte jak, vedro je vždycky příjemnější, když si nemůžete dát nic ledovýho k pití, ani si vzít pitomýho nanuka. Když vás bolí hlava, je to ještě lepší.

A když se navíc po skoro tejdnu Zuzu s tátou vrátili z chaty, ale dovolená jim neskončila, pročež jsou doma, a budou zas až do neděle, to je teprve pohodička a klídeček.

Jo, nejradši bych se momentálně sebrala a rozeběhla se někam, kamkoliv, proboha jen hodně daleko, protože jinak mi tu z toho brzo přeskočí. A ještě když tady má Zuzu jednu ze svejch úúúžasnejch dcerunek...

Jediný pozitivní, poslední dobou se mi i celkem daří psát. Nijak extrémně, vždycky jen pár tisíc znaků za den, ale oproti dřívější tradiční nule (krom dní, kdy jsem potřebovala napsat na TT) je to značný zlepšení. Uvidíme, jestli z toho něco vyleze. Jestli Múza vydrží a bude mě patřičně dokopávat.

Na zítřek bych potřebovala dát dohromady pokračování toho Jann/Tommi two-shotu. Nevím jistě, jestli se mi to povede, ale co, aspoň to zkusím. Někdy během večera.

Ach jo, ach jo.

Bolí mě hlava a pekelně se nudím...

Já fakt chtěla začít cvičit...

23. července 2012 v 23:43 | Arvari |  Milý deníčku...
Jen kdyby mi, kurva, nebylo tak blbě.

Z pracáku jsem byla doma už v deset. Naštěstí. Vzala mě dřív, než jsem tam měla oficiálně bejt, takže jsem stihla bus, kterej jel minutu po době, kdy jsem tam měla oficiálně bejt. (Kdybych ho nestihla, jinej nejede další dvě hodiny, ať žijou prázdniny.) Dokonce jsem si v Hradci stihla i koupit medovník, juch, sladký.

Nicméně, je mi blbě. Jsem nějak nachcípnutá. Permanentně je mi vedro. Pobolívá mě hlava, ale ne tak, abych si brala prášek. Chvílema mám trochu ucpanej nos. A škrábe a pálí mě v krku. Není to vážný, jen je to hrozně... protivný. Otravný a tak. A hlavně, fakt si s tim nelajsknu vrhnout se po nějakejch třech tejdnech na tu šílenou ženskou, i když mě čeká jen první level Shredu. Ne, to prostě nejde. Chtěla jsem, ale... Nemůžu.

A ještě k tomu jsem celej den žrala. Teda vlastně... No, já vyloženě nežrala (I když, nic, co jsem snědla, krom toho melounu, nebyla právě dvakrát, ehm, kvalitní strava. Teda jo, pardon, ráno jsem měla müsli. Kvalitní z mixitu, ne slazenej hnus ze supermarketu.), já jen permanentně žrát CHTĚLA. Ale udržela jsem se. Částečně i proto, že věci, na který bych měla největší chuť, tady nejsou. *uf*

A teď večer jsem teda jakože pro změnu o jakejkoliv apetit přišla. Což je poněkud na piču, jelikož mám pro změnu hlad, ale nechci nic jíst. To velmi potěší. Prostě... Tak.

Asi se na to vybodnu a půjdu si pěkně brzo lehnout a spát. Stejně na netu jen procházím to samý stokrát dokola, a na psaní dneska fakt nemám náladu. Nebo možná sílu. Nebo obojí...

Prokrastinace je fakt svině

22. července 2012 v 22:20 | Arvari |  Milý deníčku...
Právě jsem strávila celej den... ničím.

Tedy, když se nepočítá ranní úklid bordelu v kuchyni, ale to byla jaksi věc, ke který jsem se donutit MUSELA, jelikož jsem věděla, že se tu má v blíže neurčenou hodinu zjevit Zuzi, a ta by se asi netvářila dvakrát nadšeně, kdyby viděla, co jsem dokázala udělat během jen asi dvou vaření. Ehm...

No, prostě takhle. Seděla jsem u počítače. Courala po internetu. Hrála Sims. Hrála s kámoškou WoWko, ale to až večer. Ach jo, půl roku na to nehrábnu, a pak si jednou zahraju a... zas bych tam mohla bejt co chvíli. Ale víte jak, to se stane. Vesmírný kůzle se už potřebovalo proběhnout. Tak si aspoň můžeš omrknout ten bordel, co je teď tam, kde její lidi bydleli, než se rozhodli odlítnout a fláknout Exodarem do Azerothu. Ne, že by to naši malou zrádkyni Světla zajímalo. (Překlad: Se svojí shadow priestskou draeneikou leveluju v Outlandu.)

Nicméně, během hraní Sims mi došla jedna docela podstatná věc. Víte, jak to se mnou je. Píšu gay věci. Čtu gay knížky. (Přemejšlím, že si dám první tři díly Nightrunners v angličtině, vim přesně, kde na netu jsou.) Koukám na gay filmy. A tak. A víte co?

V Sims nemám JEDINEJ gay pár.

Fakt ne. Mám svůj hodně oblíbenej lesbickej, ano. (Ale daly se dohromady až po tom, co měla každá jedno dítě. Pro kluka jedný z nich už mám přítele v plánu, ale to až v budoucnu, zatim je to jen ambiciózní hudebně nadanej puberťák se zálibou v růžové barvě. Jmenuje se Kristian.) A pak, v dalších asi pěti uloženejch hrách... Samý hetero. (Ve dvou hrách sice ještě nejsou spolu, ale BUDE to hetero.) Zajímavý, co? Doteď mě to nenapadlo. A víte co? Než se to minule celý posralo a já musela všechno začínat pěkně znova... Taky tam gayové nebyli.

Něco je hodně, hodně blbě.

Při nejbližší příležitosti bych to měla napravit. (Viděla bych to na vytvoření tmavovlasýho kleptomanskýho sexy hezouna s celoživotním přáním bejt mezinárodní superagent... a blonďatým přítelem s nevinnýma tmavoodrýma očima. Lalalá...)

No, a vidíte, co tu dělám, když bych měla psát (gay) povídku na téma týdne? Plácám o gayích v Sims.

A to vím, že nesmím ponocovat, jelikož ráno jedu na pracák. Jo, to kvůli tomu, jak tam ta moje krá... referentka nebyla. Ano, moc se těším, jak kvůli ní vyhodím DALŠÍCH čtyřicet korun, který zejména po MoRu nemám, jasně...

Tak jak se vede?

20. července 2012 v 18:02 | Arvari |  Milý deníčku...
No, máte mě tu zpátky. To je radosti na Starém Bělidle, co?

Abych to shrnula, měla jsem se fajn. Mám zas nabarvený vlasy (respektive obnovenou normální červenou barvu), jednou jsem se taktrochu společensky unavila a při následný kocovině přísahala, že na MoRu už tvrdýho chlastu nevypiju víc jak panáka, a i to jen výjimečně. A ne, nebudu to dohánět pivem!

Report z MoRu nechystám, takže abych to shrnula, Bloodbound si pořádně nepamatuju (echm echm, DÍKY, Julinko), Freedom Call hodně dobrý, Edguy skvělí (málem mě kleplo, když Felix spustil sólo ze Star Wars, jelikož to sólo jsem MILOVALA a živě ho slyšela jen dvakrát, přičemž poprvý jsem ani netušila, co jsou Edguy vůbec zač), Korpiklaani prostě BOMBA (novej fidlák je hodně dobrej a dost praštěnej, takže perfektně zapadá), Strato hráli přesně dvě písničky, co znám (možná jsem jich už hromadu zapomněla, neposlouchám je už pár let), Gotthard úžasný (jen kdyby zpěvák nevypadal skoro PŘESNĚ jako můj bejvalej, no fakt, i tu zasranou širokou látkovou čelenku měl, a když si vzal KLOBOUČEK, tak to zabil definitivně), Sabaton dokonalost (s Joakimem, co přebral roli nejužvaněnějšího frontmana MoRu, Sammetovi to letos nějak nekecalo). A ve výčtu úmyslně vynechaný Nightwish... Já to řeknu takhle. Od toho průseru v roce 2009 se slečna Olzon až překvapivě zlepšila (ono jen tak mezi náma, moc prostoru na ZHORŠENÍ by ani neměla), ale když hrábla na písničky starejch Nightwish, pořád bych tam za ní nejradši vlezla a kopnutím ji odeslala zpátky do Švédska. Zejména Nemo a Over The Hills se NAPROSTO nedalo poslouchat. A, samozřejmě, 'reveal to me YOUR true name'. Já nevim, že ji ten Tuomas fakt nevezme klávesama přes hlavu. Já bych to udělala, kdyby mi nějaká blonďatá kravka naprosto ničila pointu songu...

Ehm, no, a... další novinky.

Rozáramá kotě. Jedno. Nevím, jakej byl výchozí stav, jestli byl jinej, jelikož fotr ji ve středu dopoledne pustil ven a od tý doby se o ni nezajímal, dokud včera odpoledne, pár hodin než jsem přijela, nezjevila s tim přesně jednim kotětem, co už bylo zjevně na světě pěknejch pár hodin. Ale vzhledem k tomu, že se nepokouší, když je venku, nikam jít a další koťata nehledá, předpokládám, že i kdyby to nebyl výchozí stav, je to jedno prostě stav aktuální. A tečka.

Jo, a je u mě, i s kotětem. Jelikož včera dost vyjížděla na Juliiny koťata, který se momentálně nejistě (ale raketovou rychlostí) pohybujou po celym spodku baráku. A mít Rozáru s kotětem u sebe je nejlepší způsob izolace. Šla jsem spát v jednu, v sedm mě kočka vzbudila, jelikož prostě MUSELA ven. Víte jak, čtvrt hodiny zoufalýho mňoukání se jen tak zaspat nedá...

Až začne bejt teplo, Julii s koťatama přestěhuju ven, do kumbálu nebo do sklepa. Ne, nebude jim to vadit. Většina našich koťat v minulosti měla venkovní odchov klidně od narození, a nijak jim to neublížilo. Ale chci počkat na teplo. Dneska je vyloženě hnusně...

No, a to by pro dnešek asi bylo ze sdělení všechno, což? Kdybych si ještě na něco vzpomněla, zas se ozvu, nebojte.

Ehm, a kdybyste si snad říkali, proč jsem nedala vědět už včera... Přijela jsem skoro v osm a nehorázně utahaná, takže jsem večer hodinu prochrápala u kompu. Fakt jsem neměla energii psát sem nějaký sdělení...

Ta zatracená krosna je MALÁ!

8. července 2012 v 16:32 | Arvari |  Milý deníčku...
Vážně. Nepamatuju si, jakej má bejt její objem (tuším, že možná tak 60 litrů), ale řeknu vám, je to málo. K zbláznění málo. Mezi náma, je asi dvakrát větší než pytel a tam jsem vždycky všechno narvala, a ještě něco k tomu, takže prostě NECHÁPU...

Ehm, jo, jasně. Teď jsou v tý krosně troje džíny, dřív jsem měla jen ty jedny, a ty jsem měla na sobě. A táhnu spoustu zbytečnejch píčovin. A pár věcí ke kamarádce, co tam budou zůstávat. Ale stejně. Ta krosna je malá. A příšerně TĚŽKÁ.

A můj zadek moc velkej. A díky tomu zadku mi ta zatracená krosna vůbec nedrží na zádech. Takže ji táhnu zadkem a ramenama. Takže krčníma svalama. Ta cesta bude ještě zábavná.

Ehm, no, původně jsem vám chtěla napsat, co se dělo poslední dny, co jsem se neozývala, ale nemám už moc času, tak to zkrátím. Vedro, bouřka, nešla elektrika, nešel net, vedro, Sims, bouřka, nešla elektrika, vedro...

Chápete.

No, a teď, během asi třičtvrtě hodinky, odjíždim ke kamarádce. Vracím se až ve čtvrtek po MoRu, takže, no... Tak nějak do tý doby počítejte s mojí nepřítomností. Pak se zas ozvu, a dám vědět, jak bylo. A jestli jsem náhodou z Anette neohluchla.

Tak se mějte. Zatím si to tu užijte...

(Jo, a pro čtenáře Finnu: druhou část two-shotu jsem nestihla, za což se vám hluboce omlouvám. Ale snad vám to náležitě vynahradí Japonská kurvička. A ten two-shot bude co nejdřív po mym návratu, slibuju...)

Na co se NEtěším na MoR

8. července 2012 v 14:29 | Arvari |  Trocha kultůry
Původně jsem si říkala, že si tenhle článek odpustím, ale... Ne. Ani mě nehne. Prostě nemůžu mlčet.

Víte, na každým MoRu se najde pár kapel, na který prostě nepůjdu, protože se mi NELÍBÍ a nemám potřebu je poslouchat. Letos jich je taky pár, na který se netěším. Na některý prej stejně půjdu aspoň na chvíli (Deathstars, tedy pardon, DEADSTARS, ale co mě to překvapuje, Daron je schopnej vytvořit i 'Amot Amarth'), na jiný ne (Horkýže Slíže). Ale i kdybych je slyšela, bude to k přežití (a neohluchnutí).

A pak je tu na letošním MoRu jedna kapela, u který se vážně budu bát o svoje ušní bubínky. Kapela, na kterou budu muset, protože holky chtějí JISTÉ zpěvačce 'dát ještě jednu šanci'. No co, aspoň budu mít výmluvu, proč se ožrat. Risknu, že zapomenu i kus Stratovarius, jen když, proboha, zapomenu hlavně tohle.

Kdo mě znáte, víte naprosto PŘESNĚ, na co se na MoR zdaleka nejvíc netěším.

NIGHTWISH

Na co se těším na MoR - vol. 4

8. července 2012 v 13:23 | Arvari |  Trocha kultůry
Tohle bude poslední ze článků o tom, na co se těším na MoR. Myslela jsem, že jich zládnu víc, ale posledních pár dní bylo dost ujetejch (povykládám pozdějc v sólo článku), takže jsem to prostě... nějak nestihla.

Ale stejně, kapely, na který se těším vážně hodně, by tímhle měly bejt aspoň z větší části pokrytý.

Bez dalšího okecávání, dneska se těšíme na...

Edguy