Červen 2012

Na co se těším na MoR - vol. 2

30. června 2012 v 12:59 | Arvari |  Trocha kultůry
Sice už je to nějaká chvilka, co jsem řekla, že sem budu házet kapely, na který se na MoR těším, a nehodila jsem sem od tý doby absolutně nic, ale tak co, čert to vem. Ještě pořád zbejvá do odjezdu dost času, takže se tu těch pár kapel ještě objevit může. Když se mi bude chtít, to je to. A snad bude.

Nicméně, dnešní kapela, na kterou se těším na MoR, je kapela, od níž jsem první písničku slyšela asi tak, ehm... včera. A jsou to...

Vzlyk...

28. června 2012 v 23:41 | Arvari |  Milý deníčku...
Malé poučení. Nesahejte na svý starý mobily. Zejména ne na ty, který ještě pořád zoufale milujete a u kterejch permanentně přemejšlíte o tom, že si je necháte opravit.

Aby bylo jasno, miluju Sony Ericsson k550i. Miluju ho od chvíle, kdy jsem ho poprvé uviděla v televizní reklamě. Tehdy jsem zrovna hledala novej telefon místo svýho skoro odrovnanýho k300i, a reklama na k550i tehdy přišla skoro jako znamení, podpořený ještě maminčiným sdělením, že ho díky nějakejm bonusovejm bodům či čemu může mít od o2 prakticky zadarmo.

Ten telefon mi vydržel skoro tři roky, i když poslední rok nešla zamknout klávesnice a nemohla jsem používat pravou funkční klávesu, takže žádný animace a smajlíky pěkně po znacích. Jo, a taky nefungovala šipka vpravo, ehm. Ale stejně, vzdala jsem se ho až ve chvíli, kdy začla blbnout i dvojka a trojka.

Nicméně, dneska jsem ten mobil našla. Zjistila, že díky tomu, že je dobu vyplej, baterka se ještě z posledních sil drží. Že je v něm moje druhá SIMka. Že si k ní ještě pamatuju PIN. A že trojka a dvojka už fungujou. Což byla klika, vzhledem k tomu, že obě ty čísla jsou v pinu.

Nicméně... Jo, začlo mi docházet, proč že ten mobil tolik miluju. Protože je prostě úžasnej.

Jak se dostanu k penězům, přísahám, že jde do servisu. Ten šunt, co mám teď, nechci už v životě vidět. Chci zpátky svůj milovanej telefonek...

Ehm, a teď k dalším novinkám.

Po úternímsprintu přes půlku Hradce mám brutálně namožený holeně. Neudělám skoro ani pár kroků. Na Jillian jen pomyslim, a mám křeče. Paradox století, moje váha dneska poprvé po minimálně dvou letech začínala na osmičku. Prostě jen tak. Od úterka jsem zhubla půl kila, ačkoliv jsem NIC nedělala, nijak extra zdravě se nestravovala a prostě...

Ani nemám pořádně radost, jelikož mám pocit, že jsem si to snad ani nezasloužila. Jo, radši bych, aby ta osmička byla výsledek spousty potu a námahy než... ničeho.

Jo, a ještě...

Za dva týdny mám na fleru tři objednávky, všechny na náramky přátelství, starý necelej rok a víc. Bez toho, abych je extra topovala, aby byly nominovaný, prostě bez libovolnýho myslitelnýho flerovskýho zviditelnění. Nevím, jak je to dlouho, co mi předtím šel poslední náramek. A teď tři krátce po sobě.

Ano, já vím, Seregile, 'Ber, co ti Světlonoš posílá, a buď za to vděčný'.

Jenže já prostě nesnáším pocit, že se něco děje a já nevím co. A teď ten pocit mám. Protože tohle prostě nehraje.

Kurevsky by mě zajímalo, jak tohle bude pokračovat...

Drhaný náhrdelník 'Fialky'

27. června 2012 v 20:39 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
Tak co, myslíte, že jste připravený na další můj náhrdelník? Tak jo, je tu náhrdelník v jedný z mojí nejoblíbenějších barevnejch kombinací, čili zelená s fialovou. Tenhle se mi líbí tak, že bych ho dokázala i nosit. Jen kdyby byla šance, že mi bude slušet. XD

Na Fleru ho najdete ZDE, a jak si můžete povšimnout, když si ho koupíte, přispějete na dobročinné účely. Jako obvykle je to pomoc veverkám...

Rychlé novinky

26. června 2012 v 23:31 | Arvari |  Milý deníčku...
Jen něco málo, než usnu nad klávesnicí.

Za prvé, Julie má tři koťata. Dovolte mi vyjádřit naději, že tento stav zůstane nezměněn. Ehm... Jo. Tři mouratý koťata, lišící se prozatím jen odstínem. Nicméně, stejně jsou k uzoufání rozkošný.

Za druhé, do džínů, co jsem si koupila víc jak tejden zpátky, se pořád vlezu (i když nejdřív jsem měla potíže i jen vlízt do autobusu), a navíc v nich ještě vypadám docela dobře. Docela hodně dobře. Jíhá!

Za třetí, byla jsem si dopoledne vyzvednout müsli z mixit.cz. Ano, i já. Poslední dobou se to kurva rozmáhá. No, znělo to nesmírně fajn a zdravě, milej ekvivalent k věčnýmu celozrnnýmu chlebu, co pořád snídám... Prostě jsem to musela zkusit. Zkusila. Na ochutnání jen tak je to dobrý. Zítra to zkusím k snídani zalitý mlíkem, a pak dám vědět detailnějc. Asi o tom napíšu nějakej milej článeček... Muhahaha.

Za čtvrté, moje Steely se ze záhadných důvodů rozhodly těsně před MoRem začít dělat potíže. Au, moje ubohý odřený nožičky. Au au...

Za páté, zítra dle všeho jedu s maminkou na nákup, mezi jiným koupit barvu na vlasy a posléze maminku obarvit. Skáču radostí, fakt že jo. Ale snad za to aspoň dostanu oběd.

Za šesté...

No, chtěla jsem toho napsat víc. Fakt že jo. Ale můj mozek už nefunguje.

Chvíli budu tupě čučet na Myšlenky zločince a půjdu spát.

Spááát...

Free, at last

24. června 2012 v 18:40 | Arvari |  Milý deníčku...
Dneska jsem dočetla čtvrtej díl Nightrunners. Pátej a šestej na netu k sehnání není (i když za pátej bych momentálně VRAŽDILA!), což znamená, že jsem... volná.

Žádná další knížka, co mě bude neodbytně lákat, abych ji během dvou, tří dní dočetla. Žádná knížka, co mě nenechá v noci klidně spát a bude mě nutit číst do svítání.

VOLNÁ.

Ne, že bych s chutí nečetla dál. Kurva, četla jsem těch posledních pár dní skoro víc než ten půlrok předtím. A zatraceně mě to bavilo.

Ale možná je to úleva, mít zase, ehm... ČAS. Čas courat po blozích, komentovat, čas psát na vlastní blog.

Možná čas celkově PSÁT, ale myslím, že v tomhle ohledu ještě padne konkrétnější rozhodnutí večer. Přes odpoledne je moje Múza aktivní jen málokdy.

Hm, možná bych večer nějakou tu múzí (hyper)aktivitu i přivítala, věříte? Užít si pár klidnejch chvil nad sešitem, s perem v ruce. Zase po dlouhý době s něčím hnout. Bylo by to moc fajn...

Drhaný náhrdelník 'Nostalgie'

22. června 2012 v 20:09 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
Aby bylo jasno, tenhle náhrdelník bych já fakt nenosila.

Nemám tohle nijak zvlášť v lásce. Ne na sobě. 'Vintage' je hezký na pohled, ale, no... prostě bych to nemohla nosit. Tyhle vyblitý barvy mi lezou krkem. Nicméně, třeba to někdo chtít nosit bude, někdo, kdo nesdílí moji nechuť ke světle béžový nebo pudrově růžový, a na pohled je to taky pěkný. Docela.

Náhrdelník najdete přímo tady na fleru, kdybyste si ho snad chtěli objednat. A dostanete i slevu, když dáte vědět, že jdete z blogu. (Ta sleva platí pro jakýkoliv zboží, ne jen ten náhrdelník.)

Ehm, takže... příjemný kochání? (P.S. Ta první fotka se mi fakt líbí, zcela nesebekriticky to přiznávám.)

Vedro zabíjí motivaci

22. června 2012 v 18:11 | Arvari |  Milý deníčku...
A Seregil ještě víc!

A nespojujte si laskavě Seregila s teplem, nehledě na to, že JE teplej a ještě k tomu nenávidí chladný počasí.

Dneska jsem šla spát skoro ve čtyři ráno. Bez legrace, ve čtyři. Venku už začínalo svítat. Ale já tu knížku musela dočíst, tak moc jsem byla napjatá. Prostě mě to odmítlo pustit a... Fakt jsem nemohla jinak.

Nicméně, vedro a čtení zabíjí motivaci. Motivaci ke psaní. Motivaci ke cvičení.

Kupodivu to čtení probouzí chuť drhat náhrdelníky, ale to je hlavně kvůli pocitu zaměstnanejch rukou. No, a taky pocitu, že jsem absolutně nezabila den, když na to přijde. Náhrdelníky se mi zase trochu množej. I když brzo přestanou, jelikož nebudu mít bavlnky. Pár bych jich koupila, jasně, ale když to nikdo nechce...

Psaní, to už asi moc dlouho problém nebude, jelikož na netu se krom těch původních tří česky toulá už jen anglickej čtvrtej, což je dost v háji. Nebo možná ty zbylý dva blbě hledám. Jestli to takhle půjde dál, tak jen co seženu peníze, budu objednávat originálky, jen abych si to mohla přečíst. I když bych docela ráda počkala na ten poslední sedmej díl, jestli nevyjde v nějaký spešl edici... No, každopádně, jen co přečtu ten čtvrtej díl, budu moct zase vesele psát.

(Múza padá na kolena, vztahuje ruce k nebi a děkuje Čtveřici. Já mu říkala, ať mi to přes rameno nečte, že mu to vleze na mozek...)

Jo, a cvičení. Za to nemůže Seregil až tolik, jak bych chtěla. Ne, od tý knížky bych se ještě MOŽNÁ zvedla. Ale to odporný dusný vedro, co posledních pár dní vládlo dokonce i při zatažený obloze, u toho na cvičení tak docela nemám. V pondělí a v úterý jsem se překonala, a pak jsem na to už prostě neměla. Takže da dny pauza.

No, ale zas lepší, než kdyby to se mnou rovnou seklo, že ano.

Večer míním zkusit napsat na vedlejší blog článek na TT. Zkusit. To nezaručuje úspěch.

Jsem utahaná.

Až si budu příště chtít číst do noci, přijeďte někdo, seberte mi knížku a flákněte mě s ní po hlavě, ano?

Díky.

A vynechte to, že tuhle knížku mám v počítači...

Kill me, I begged and Jill said no

19. června 2012 v 19:00 | Arvari |  Milý deníčku...
Asi mi přeskočilo. Určitě mi přeskočilo.

Vysvětlete mi, proč člověk, co nesnáší kardio cviky, má potřebu zapnout si víc jak padesátiminutový cvičební video složený prakticky JENOM z kardio cviků. Fakt mi to řekněte. Mě to upřímně zajímá.

Malá rada. Banish Fat, Boost Metabolism je naprosto VRAŽEDNÝ.

Spousta potu. Spousta lapání po dechu. Spousta času strávenýho přemejšlením nad tím, jestli tentokrát to její 'Until you puke, faint or die, keep going' nevezmu trochu doslova a nesekne to se mnou. Daleko jsem k tomu vážně neměla. Poslední circuit se mi už dost motala hlava a končetiny vypovídaly službu.

Ale dala jsem to. Nějak. Jak, to netuším.

Doufám, že to vážně nabudí to spalování tuků, jak by mělo, když už jsem u toho teda málem umřela.

Vzhledem k těm palačinkám k večeři by se to fakt hodilo, ehm...

Nicméně, mám novej cvičební plán. Tři dny, pauza. Tři dny, pauza.

Ripped, Banish, Ripped.

I když to možná spíš přehodím na Ripped, Ripped, Banish, jelikož mám nebezpečnej pocit, že do zítřka se po tomhle nevzpamatuju. Všechno mě bolí.

Hlavně kotník. Nějak blbě jsem v jednu chvíli šlápla. Díkybohu až skoro na konci cvičení. No, stejně bolest v tý záplavě endorfinů rychle zmizela. Ozývá se zase teď. Ne nijak ukrutně, ale... cejtím to.

Snad se to do zítřka vzpamatuje...

Ehm, a jinak, dočetla jsem druhej díl tý jistý gay série.

Dva polibky. DVA. Jedno vyznání lásky. Úžasný vyznání lásky.

Jedna Arvari v sedmým nebi, rozplývající se nad slovem 'talí'.

(A plánující nakopnutí Seregila do prdele tak, že bude mít vyhlídkovej let až do Wolde, protože to, co se pokusil udělat, to je prostě...)

Ehm, nevermind.

Dneska plánuju rozečíst třetí díl. Potom, co si přečtu, co jsem slíbila, že si přečtu, upravím fotky tří náhrdelníků a nahážu je na fler.

Ano, je toho dost, ale CHCI to rozečíst. Víte jak.

Když už jsou spolu...

Nákupní horečka

17. června 2012 v 22:22 | Arvari |  Milý deníčku...
Ne dneska. Už včera. Ale když jsem se včera vrátila, byla jsem utahaná (a bolela mě hlava), pročež se mi nechtělo psát na blog, a dneska už od rána ležím ve druhým díle nejmenovaný trilogie.

Aktuality: Seregil řekl Alekovi talí, což v jeho řeči znamená milovaný. Málem jsem se roztekla. Jo, a moje Múza mě chce zabít, jelikož místo psaní na téma týdne tu sedím, hltám očima řádek za řádkem a tiše se rozplývám. Prej kdyby věděl, k čemu tohle povede, tak by mi vyhodil počítač z okna.

(Nevím, čeho by tím dosáhl, ježto bych pak neměla na čem psát. Ale na tuhle díru v jeho logice poukazovat nemíním, páč víme, že moje Múza je magor.)

Každopádně, nákupy. S maminkou.

Po naprostym přežrání se masem zapečenym s cibulí a bramborama a šlehačkou. Ňam ňam.

Víte, normálně když jezdím s maminkou na nákupy, moc si toho nekoupím. Většinou nechci. Nic se mi nelíbí. Skončím s jedním tílkem, ve kterým nevypadám jako idiot. Nebo extrémně tlustá.

Každopádně, shrnutí.

Mám džíny. Džíny, co mi jsou. Z větší části. Cenťák, dva dolu na stehnech, bocích a spodním špeku na břiše jim nezaškodí, ale daj se nosit. A ani nejsou dlouhý, takže je nemusím ohrnovat. A stály čtyři stovky. (Stejně platila maminka, ale víte jak. XD)

Mám taky dvě tílka. Jedno oranžový, jedno sakra pěkně světle zelený. Mám ponožky do balerínek, takže do nich nemusím furt jen tahat silonky. Mám kotníčkový ponožky s hvězdičkama. (Číslo na blázinec máte?)

A mám kouzelnej novej hrnek s kočkama, do sady ke konvičce s malým šálkem a talířkem, co jsem dostala k Vánocům. Velkej hrnek. VELKEJ. A pak taky takovou minipodložečku na odkládání vymáchanejch čajovejch pytlíků. To se u mě vždycky hodí.

No, a omluvte mě. Jdu si uvařit půl litru čaje... A pak psát povídku na téma týdne.

Jo, a Annie... Fotka v džínách NEBUDE. Jasno? XD

Když on je tak hezkej, chytrej, vtipnej a teplej...

15. června 2012 v 21:37 | Arvari |  Trocha kultůry
Znáte lepší důvod, proč se zamilovat do literární postavy?

Seregil.

Ten z tý 'hrozně teplý' knížky, kde nejteplejší scéna v prvním díle je nejspíš to, že se Seregilovi zdá o tom, že ho nahej Alek zezadu objímá. Což není moc sexy, když v tom snu na podlaze leží mrtvola a v rohu stojí jeho několik let mrtvej otec, to jistě uznáte.

Jo, a pak je tam nějaký to pohlazení po ruce (čistě přátelský), to, že se svlečou před koupáním v lázních (to je HROZNĚ teplý), a to, že tam maj bordel i pro muže, co mají zájem o muže.

Vzhledem k tomu, že kamarádka to už čte, vím, že do konce první knížky si spolu prostě NEZAČNOU.

Nevím, kde je v druhý knížce, ale taky si ještě nezačali.

Upřímně, pokud celej třetí díl neprošoustaj, budu po tý recenzi nesmírně, NESMÍRNĚ zklamaná.

Nicméně... Seregil.

Hezkej. Vtipnej. SARKASTICKEJ. Nebezpečnej. Tajemnej. Ne zlej, ale jen... bez zbytečných morálních zábran. A teplej, bože, teplej.

Je to smutný, zbláznit se do literární postavy (která je GAY), ale...

Ehm, tenhle fanart vám asi napoví, že v tom nejsem sama.

Bože, rozhodně v tom nejsem sama...