Květen 2012

Ach, ta vznešená čyřnohá potěšení...

31. května 2012 v 23:15 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Jo. Myslím kočky.

Dneska mě ráno vzbudilo hlasitý a smutný mňoukání někde v baráku. Někdy kolem sedmý. Vyletěla jsem z postele, zděšená, co se stalo. Otevřu dveře dokořán a...

Emily se na mě podívá, v očích výraz absolutní nevinnosti, a začne se mi otírat o nohy.

Hm. Už jsem jí skoro začala žrát, že mňoukat nemůže. Jak já jsem naivní.

Každopádně, když jsem zapadla zpátky do postele, chvíli se lísala a nechala se drbat, načež ve chvíli, kdy jsem začala usínat a hladit ji přestala, schoulila se mi u nohou a spala taky. To bylo docela roztomilý, no...

Nicméně, Rozárka je pako. Před chvílí lilo a ona byla venku. Šla jsem pro ni.

Běžná kočka se v dešti někam schová. Rozárka zjevně ne. Jelikož po jedinym začičání se přihnala notně promočená a pěkně naštvaná.

Jo. A přišla na to, jak mě přimět, abych jí otevřela dveře pokoje a pustila ji ven. Stoupne si ke konvičce s vodou na kytky, strčí dovnitř tlapku, namočí a začne ji olizovat. Jako by měla kdovíjakou žízeň. Ne, k misce s vodou pak skoro nikdy nejde. Ale už mě tak v posledních čtyřiadvaceti hodinách přiměla vstát třikrát.

No vážně. Nejsou ty kočky zlatíčka?

"Ugliest woman I've ever seen"

30. května 2012 v 18:03 | Arvari |  Milý deníčku...
Což si přeložte jako 'Arvari byla v kině na Dark Shadows'. A moc se jí to celý líbilo. Včetně tý divný a ošklivý Cooperovic ženský.

(Je to kapku děsivý, když vám iPod cestou z kina jen tak sám od sebe vyplivne zrovna 'No More Mr. Nice Guy', což je přesně song, co v tom filmu je, že ano. No, nevermind.)

A mimochodem, upíři jsou fakt všichni stejný. Tenhle taky tvrdil, že ji nemůže nechat procházet tím utrpením, ve kterém žije on.

Co mi to jenom...

No, to nic. Stává se. Stejně mám jisté podezření, že je to tam kapku, no, jak jen to... schválně.

Takže... dál.

Sehnat sukni se jeví jako nepřekonatelnej problém. Asi si budu muste koupit látku a NENÁPADNĚ přimět kamarádku, aby mi z toho tu sukni dala dohromady. Jelikož jak jsem zjistila, sukni s pružnym pasem je většinou pochopena jako průměrná sukně, na který je NAŠITEJ nějakej ten pružnej pas. Kterej by, no, pružil. Ale ta látka, na který je našitej, nepruží, jelikož na to, jak dokáže pas pružit, je jí tam zoufale málo.

Vidíte problém? Správně. Kvůli látce ty sukně prostě neobleču.

Je to dost v háji, jelikož moje džíny už to jaksi, ehm... vzdávají. Už se objevila první menší dírka. (A já s ní musela celej den chodit po Pardubicích, jen tak mezi náma.)

A moje černá sukně, co mám doma... No jo, musím najít černou jehlu a nit. A doufat, že tu sukni ještě dopnu.

Tejden zpátky jsem ji dopla v pohodě, ale teď...

Nevím. Nesnáším PMS. Je to strašně otravná věc. Cejtím se jako balón. Pinkněte do mě a odletím. A po dopadu se budu hodně odrážet.

A z toho Ripped mě bolej stehna. Neskutečně. Ani jsem dneska cvičit nemohla. Jelikož skučím, když si mámjen sednout na gauč. Když jsem včeraměla vyjít libovolný schody, bylo to utrpení.

Jo. Už vím, na který svaly se ve Shedu moc nemyslelo. Ale nelíbí se mi, jak jsem na to musela přijít...

No, tak vezmeme moje nejmíň oblíbený cviky ze Shredu...

28. května 2012 v 23:07 | Arvari |  Milý deníčku...
...vyměníme cvičenky, přihodíme jinou hudbu a budeme tomu říkat Ripped in 30 Level 1. Jak jednoduché, že?

Ale vezmeme to od začátku.

Tak jsem včera docvičila Shred. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale kdybych se na ten jeden poslední den vybodla, skončím akorát u toho, že na sebe budu naštvaná, že jsem se nedokázala donutit.

Za ten vítěznej pocit, že jsem to vážně zmákla, a za to nesmírný uspokojení, že Jillino 'See you tomorrow' se mě už (aspoň teda pro Shred) díkybohu netýká, mi to prostě stálo.

Dneska jsem natěšená zapínala Ripped in 30. Jak víme,můj geniální mozek si vymyslel, že tím na Shred navážu. Protože je to přece... těžší Shred. Na další měsíc. Zhruba.

A protože její hodinový samostatný cvičební videa bych ještě nedala. Nemluvě o tom, že cvičit to víc jak měsíc by mě asi těžko bavilo.

Nicméně... Jo.

Sice jsem si to už projížděla na počítači, ale to prostě není takový, jako reálně to pak cvičit. Reálně je Ripped už od prvního levelu vážně poněkud větší záhul než Shred. A jak jsem už zmínila, v tom prvním levelu je přímo KOUZELNÝ souhrn skoro všech cviků, co mi ve Shredu pořádně nešly/nebavily mě.

BOMMMBA.

A k tomu si připočtěte potvrzení mojí domněnky, že třetí level Shredu není na břišní svaly žádná velká výhra. Dělají mi teď trochu potíže i cviky, co jsem po prvním levelu Shredu dávala bez větších potíží. Jako třeba vleže zvedání ramen z podložky. Najednou ty břišní svaly bolely. Nádhera.

Ani nemluvě o tom, že asi poprvý po dlouhý době jsem po cvičení ve svalech notně cejtila kyselinu mléčnou.

Docela se bojím, že to ráno bude bolet. Ehm.

Špatný, jelikož už dopoledne jedu do Pardubic. Rozhodla jsem se, že si seženu nějakou slušně vypadající sukni a začnu nosit sukně. Jelikož drtivá většina kalhot mi prostě nesedí.

Vážně nepotřebuju courat s bolavejma svalama.,,

Víte, kde máte svůj ručník?

25. května 2012 v 23:04 | Arvari |  Milý deníčku...

Víte, je to vlastně docela vtipný. Já vážně nevěděla, že zrovna dneska je Ručníkovej den. Vlastně jsem o něm dodneška neslyšela, ehm. Slitujte se, Průvodce jsem poprvé četla teprve loni.

(To jsem to vylepšila, co?)

Každopádně, zpátky k začátku. Prostě jsem to až do odpoledne nevěděla. Vzhledem k tomu, že jsem stejně nešla nikam mimo barák, je to vlastně docela jedno. Škoda, že jsem nešla. Docela ráda bych si s sebou vzala ručník...

Každopádně, ač jsem tohle nevěděla, nějak mi dneska čirou náhodou přiletěla do hlavy myšlenka, že bych si mohla pustit Stopařova průvodce. Konečně, když už ho mám dobu v počítači. Není to špatnej film, vážně. I když je to zápletkově poněkud... všechno dohromady. A štve mě, že Ford je černoch, když, pokud se nepletu (a možná se pletu, ale neověřím si to, jelikož jsem první díl půjčila kamarádce), má bejt zrzek. Nebo tak něco. Ale vážně ne černej. A Zafod má ty dvě hlavy taky řešený poněkud... zajímavě. A tak vůbec.

Ale prostě, jaká je pravděpodobnost, že mě zrovna na ručníkovej den napadne, po zhruba dvou letech, že bych si mohla pustit Průvodce?

Upřímně doufám, že ne taková, aby se mi tu zjevilo Srdce ze zlata. I když by to byla docela švanda.

Ehm, ano. Vím, že je tohle článek kapku o ničem. Ehm.

Tak jen pro info, zítra jedu k mamince na oběd.

Poživatelný jídlo, jupí!

Den klidu od Jillian, JUPÍÍÍ!

(Neberte si to špatně. Aleprostě po pěti dnech PO SOBĚ už moje svaly prostě protestujou. Nezvládaj. Nutně potřebujou odpočinek. Ať si ta bláznivá ženská říká co chce.)

Myslím, že si zítra vezmu svoje 'Don't Panic' tričko...

Stylový drhaný náhrdelník

24. května 2012 v 18:19 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
Jen tak, protože mám zrovna nějak podezřele chlubivou náladu, házím sem zase jedno další chlubení s drhaným náhrdelníkem. Tenhle se mi vážně zamlouvá. Škoda, že jako většina toho, co se mi líbí, by se ke mně absolutně nehodil...

Pokud by ho snad někdo chtěl, nechť na něj přelaskavě mrkne na fleru. A když si cokoliv objedná a napíše mi, že jde přes blog, dostane patnáctiprocentní slevu...

Tak nevím, jestli jsem šílená já...

24. května 2012 v 18:11 | Arvari |  Milý deníčku...
... nebo ta ženská.

Výjimečně nemíním mluvit o TÝ šílený ženský, jejíž jméno začíná na J, ale o tý nejspíš podstatně šílenější (a zdaleka ne tak mladý ani hezký) ženský, jejíž jméno začíná na Z.

Fakt bych ji s chutí kopla do prdele, fakt už.

Ona si NEPŘEJE, aby kočky chodily do baráku.

Co myslíte, že provedly? Ne, nerozmlátily drahou vázu ani nic podobně hodnotnýho, nevykonaly potřebu mimo příslušnou kočičí toaletu, neroztrhaly gauč, nesežraly pečivo (protože to dělá jen Julie, a ta je za trest pravidelně vyhazovaná, což ji nepřimělo, aby to dělat přestala, ale aspoň se pak automaticky přesune ke dveřím a snaží se tvářit nenápadně), nezachlupatěly čistě vypraný prádlo.

Chcete vědět, co udělaly?

SHODILY ZE STOLU UBRUS.

(UŽ ZASE!)

Podle Zuzika to znamená, že ten ubrus už nemůže použít. (Protože pokud to nevíte, to, že ubrus chvíli leží na podlaze, znamená, že si na něj pak prostě NEMŮŽETE položit talíř s jídlem!) Za prvý, s tim, jak pořádkumilovnou se furt dělá (ne, že bych jí to s tim věčně zasviněnym odtokem dřezu ještě žrala), mělo by z tý podlahy bejt možný JÍST. (To by ošem stírání nesměla pokaždý hodit na mýho otce, stejně jako vysávání a občas i praní.) Za druhý, ten ubrus tam stejně dala. Tak piču nemůže používat.

Jó, a taky MÁ BLECHY.

Z čehož samozřejmě taky vinila kočky.

Po chvíli sama, aniž já bych o tom nějak diskutovala (protože, no, známe kočky, blechy se prostě občas tak nějak stanou), usoudila, že je stejně i kočky nejspíš dostaly od psa. Ehm...

Kurva, já vim, že těm kočkám se venku nic nestane. Však tam bejvaj. Ale občas je chci mít i doma. Jen venkovní pobyt? Na to si nezvyknou. Ne když jim navíc Zuzu akčně nechala zamknout ten kumbál, kde bydlely skoro jedenáct let. S tím, že taková Packa těch jedenáct let pamatuje. A ještě se nesrovnaly s tím, že mají mrňavounkej krcáleček, kde měli původní majitelé baráku suchej záchod.

Ne když nemůžou do sklepa, jelikož do vchodu musela Zuzu nainstalovat DVEŘE (co kdyby nám někdo chtěl ukrást kompoty, marmelády nebo nedejbože scvrklý naklíčený brambory!!!), pročež (protože to mrňavounký okýnečko, kterým tam kočky můžou, to naprosto neodvětrává) je ve sklepě absolutně nedejchatelno a vedro. A kočky tam tudíž nejsou ochotný bejt.

A navíc, až se budu stěhovat, Rozárka a Emily jdou se mnou. Vážně nepotřebuju, aby se tady nějak výraznějc rozcouraly...

Gimme THREE more

23. května 2012 v 18:32 | Arvari |  Milý deníčku...
Skoro se mi tomu až nechce věřit. Vlastně si už ani nepamatuju, kdy že jsem to s tím Shredem vlastně začala. Už to bude nějaká chvíle. Hodně dlouhá chvíle, pravděpodobně.

Každopádně, teď už mi z něj zbývají jen tři dny.

Tři.

Čtvrtek, pátek, sobota...

Pokud to dobře půjde, přirozeně.

A od pondělka jedu Ripped in 30, nehledě na to, že si hned v úterý budu muset dát, ehm, pauzu. Která je ovšem v rámci jednoho tejdne jednou až dvakrát povolená. Minimálně jednou přímo doporučovaná.

Ách, bože, ještě tři dny.

Ten třetí level je naprosto, naprosto šílenej. Sice se mi pořád dost líbí, ale...

Hergot, je to strašnej záběr na ruce. Zejména když jdou dvakrát po sobě DVA fakt dost namáhavý. Prostě si člověk neodpočne. Naprosto.

Jasně, já vím. Level three, baby.

Ale dívejme se na to optimisticky. UŽ JEN tři dny.

A pak nastane teprve ta pravá sranda...

Drhaný náhrdelník 'Zrzka'

23. května 2012 v 12:39 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
Tak si tak říkám, že se tu dlouho nenaskytlo žádný chlubení s něřím ručně vytvořeným, a přitom ještě pořád mám věci, kterejma se můžu chlubit. No, dneska to aspoň trochu napravím tímhle zrzavým náhrdelníkem.

Fotky jsou tentokráte jen dvě, protože se tak docela, no... nepovedly. Ale to nevadí. Ona by i ta první stačila.

Můžete ho najít i na fleru. Pokud se vám snad bude líbit natolik, abyste si ho objednali (nebo cokoliv jinýho), prostě k objednávce napište, že jdete z blogu, dám vám patnáct procent slevu. ;)

To youtube mě už fakt točí...

21. května 2012 v 10:19 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Jasně, je to nejjednodušší způsob, jak si přehrávat právě ty songy, na který mám aktuálně náladu, v pořadí, v jakym mám náladu, a bez neustálýho hledání a spouštění ve winampu. Nemluvě o tom, že některý ty písničky z youtube v kompu koneckonců ani NEMÁM.

Ale už mě to vážně začíná docela brutálně točit. Poslední dobou jako by tomu hráblo. Nebo je to snad jen u mě?

Prostě, načtu stránku s videem. Povětšinou musím čekat na to, až mi to dovolí odkliknout stupidní reklamu, co mě stejně nikdy nedonutí nic koupit, (poslední dobou se tam nějak přemnožily, nezdá se vám?) načež se,zcela překvapivě, přehraje písnička. Sem dobrý. Ta reklama by se dala vydržet.

Jenže pak člověk klikne na nový přehrání, načež pole videa zčerná, za chvíli se objeví sdělení, že se objevila chyba a dotyčný to má zkusit později.

Aktualizace pomůže.

Další reklama.

A nový načítání.

Ehm... Bezva.

Trpím JISTÝM podezřením, že je to naprosto schválně a žádná chyba. Jelikož to dělají prakticky VÝHRADNĚ jen videa, u kterých je ta reklama strčená. Wind of Change ano. Záznam Just Because z koncertu The Saturnettes už ne.

Šanšajn asi není pro youtube dost zajímavej na to, aby dostal reklamu.

Snad tam nějak nevypozorujou, že na něj čumím co chvíli, a nerozhodnou se ji tam nainstalovat. To by mě už VÁŽNĚ naštvalo.

Brzo si to stejně jako mp3 natahám do počítače a radši to budu měnit ve winampu, než tohle.

Way to go, youtube. Way to go...

Na co se těším na MoR - vol. 1

18. května 2012 v 14:20 | Arvari |  Trocha kultůry
Protože 'kultůrní' rubrika potřebuje oživení. Protože já potřebuju rozptýlení. Protože to chce připomenout si, kdo že to tam vlastně bude hrát, a pokud možno i nějaký ty songy.

Protože metal je poměrně účinnej lék na spoustu smutků. Pokud se tedy nechcete řídit starým dobrým: 'Vodka is the answer. I can't remember the question.'

Každopádně, jo, míním si letošní hvězdy Masters of Rock připomínat na blogu. Doufám, že vám trocha toho milého metalu nevadí.

Je moc ujetý začínat kapelou, co bude letošní MoR zakončovat? Možná je, ale nezapomínejte, já dělám spoustu věcí naopak. (Prej za to nemůžu, údajně mám něco s mozkem, když neloupu banán 'za tyčku' a kdybych chtěla na prkýnku nakrájet jabko, logicky ho postavím na stabilnější část se stopkou.)

Ehm. A jsem taky hrozně ukecaná. Ale to víme.

Každopádně, hvězda prvního dílu 'Na co se těším na MoR' jsou...

Sabaton