Říjen 2011

Ach, Emily...

31. října 2011 v 21:55 | Arvari |  Trocha kultůry
Víte, když jsem si našla tohle video, docela jasně jsem si určila plány na dnešní večer, tedy poté, co skončí House.

Ano, budu se dívat na Mrtvou nevěstu.

Víte, já si uvědomuju, že Emily je jen imaginární filmová postava, a navíc ještě animovaná, tudíž naprosto a totálně nereálná. Ale to nic nemění na tom, že je krásná, dokonce by se dalo říct, že nádherná. Milá. ÚŽASNÁ.

Se jménem, co zhruba od doby, kdy jsem ten film viděla (30. prosince to bude 6 let, vím to, jelikož to bylo poslední promítání toho roku v Centíku), absolutně miluju.

Víte, já mám na knihovně dokonce i postavenou její figurku. Stála mě tehdy 20 euro. A já jich absolutně nelituju. Protože je to Emily...

The Corpse Bride - Tears To Shed

Don't get me wrong...

31. října 2011 v 16:24 | Arvari |  Trocha kultůry
Tak dneska zase jedna ne až tak optimistická písnička.

Není to tak, že bych se utápěla v slzách, fakt ne, ani nápad. Jen jsem pořád nějaká... deprimovaná, bez nálady a tak. Točím furt dokola ty samý povětšinou pomalý songy, a tohle je jeden z nich.

Víte, byla doba, kdy jsem nad redheadem fakt slintala. To jeho tělo. Bledá kůže.

Ty rudý vlasy, samozřejmě, bez těch se to neobejde. Když měl jeden čas černý, měla jsem chuť ho zlikvidovat. No, nebo aspoň zase pěkně obarvit, idiota jednoho.

Jeho podmanivej hlas.

Jeho tendence oblékat se do černého oblečení s dlouhým rukávem, tedy, tehdy.

'Kurva, Juho...' 'Anooo?'

Ehm, to nic. Nevšímejte si mě. Jedna pomalá písnička, jedna z mých nejoblíbenějších od Reflexion.

Reflexion - Child In Dark

Přemýšlím

30. října 2011 v 13:59 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Víte, já tenhle blog miluju. Vážně hodně. Koneckonců je se mnou už skoro pět let, a mě, i navzdory spoustě období, kdy jsem nepsala buď kvůli neostatku chuti, nebo kvůli prosté lenosti, nikdy ani nenapadlo, že bych ho měla zrušit, nebo třeba jen absolutně pustit k vodě.

Nenapadá mě to ani teď, aby bylo jasno. Ne, ani omylem.

Nedávno jsem procházela svoje staré příspěvky a najednou si uvědomovala, na co jsem všechno dokázala v průběhu těch pár let zapomenout. Jako by se to nikdy nedělo.

Ale teď přemýšlím o tom, že bych potřebovala ještě něco. Prostor na povídky a jiné pokusy, kecy ke psaní a tak. Něco mimo svoje osobní informace. Něco, co by se dalo i přihlásit do Autorského klubu a tak. Něco bez Wilda. Něco bez soukromých problémů.

Něco, co by sice mělo jinou adresu, ale byla by pod tím zase ta stejná Arvari, co je i tady, samozřejmě.

Pár povídek odsud by tam bylo taky, přirozeně. Nejspíš jen těch novějších, ty starší nemám chuť ani otvírat, natožpak někam kopírovat.

Prostě něco... Něco.

Něco serióznějšího. Něco k nachytání pár fanoušků co by sem nepáchlo, řeknu to narovinu.

Nebo je to blbej nápad?

A zas pěkně od začátku

29. října 2011 v 18:39 | Arvari |  Milý deníčku...
Bomba, fakt bomba. Jsem kráva. Vážně. Naprostá kráva.

Byla jsem nastartovaná. Byla jsem rozjetá. Byla jsem namotivovaná.

Pak se to nějak semlelo, a já najednou zjistila, že jsem měsíc necvičila.

Takže začínám hezky odznova. Dneska. Jsem blbá kráva. Najednou nevydržím na rotopedu zdaleka tolik, co jsem vydržela před tím měsícem, a jsem dvakrát tak přejetá.

Přestávat byla šílená, ŠÍLENÁ blbost.

Takže už si to nesmim dovolit. Ne a ne a ne.

Musím zhubnout, musím, musím.

Byla jsem se sebou předtím tak spokojená, sakra...

Poznámka: Přestat slintat nad ženskejma.

29. října 2011 v 0:15 | Arvari |  Trocha kultůry
Aspoň teda těma zadanejma. A finskejma.

Nehledě na to, jestli jsou bisexuální nebo ne. Jakože tahle je.

A krásná, nádherná zrzečka k tomu.

Poppy Starley.

Už to hraničí s úchylkou, já vím. Ale nic s tím nemíním dělat.

Tohle video jsem našla už kdysi dávno, když jsem si googlila její reálný jméno. No co, nemá ho mít na facebooku.

Každopádně, teď jsem si na ten song zase kdovíproč vzpomněla. No, ne až tak kdovíproč, ale protože dneska obecně mám takovej 'Poppy-den'. A musela jsem se zase kouknout.

A ona je tam vážně sladká.

Ale ten song taky není špatnej, don't get me wrong...

Rain Diary - Lost

(A ještě ji to tak hezky načetlo do náhledu... XD)

Perský květ

28. října 2011 v 20:39 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
Je jeden kroužkovanej náhrdelník, na kterej jsem vážně hodně pyšná. Dal dost práce, svým způsobem, i když technicky vzato vlastně vůbec není těžkej. Ale má krásný zapínání, protože mě geniálně napadlo, že můžu zapínání přiznat a dát dopředu. A i když nebyl těžkej, přece jen trval dlouho. A prostě na něj jsem pyšná, tak.

Protože je vážně krásnej.

Je to vazba Full Persian, kdyby vás to snad zajímalo.

Do ničeho se mi nechce...

28. října 2011 v 17:55 | Arvari |  Milý deníčku...
Pořád deprimovaná.

Od rána koukám na televizi, klikám na ty samý internetový stránky milionkrát za sebou, nudim se, nechci nic dělat. Prostě nic.

Píšu, ale skoro ani nevnímám, že to dělám. Nejde se mi do toho zažrat. Ani omylem.

Pouštím si písničky z pohádek z dětství. A nudím se.

A lituju, že o tomhle svátku nedávali žádnou moji vážně oblíbenou pohádku. Svině hnusný.

Mimochodem, čím to, že chlap pochopí větu 'Nechci o tobě minimálně pár dní slyšet' tak, že... o nich nechcete slyšet?

Vážně. Ani trocha snahy o komunikaci.

I to, jestli ještě není mrtvej, jsem musela důmyslně zjišťovat přes společnej kontakt.

Propříště chci ženskou...

Náladovka

28. října 2011 v 0:41 | Arvari |  Trocha kultůry
Protože jsem prostě deprimovaná. Viz předchozí příspěvek.

Protože nemám náladu na nic, ale absolutně na nic, i když na tom paradoxně jsem líp, než bych čekala.

Protože tuhle písničku mám už dost dlouho ráda.

Protože Tarja má tak skvělej hlas.

A protože jsem deprimovaná.

Ale to už jsem říkala, co?

Nightwish - Angels Fall First

A teď mi teprve řekněte...

27. října 2011 v 17:27 | Arvari |  Milý deníčku...
Kdyby vás chlap praštil.

I kdybyste měli vážně blbou náladu, celej den víceméně jen ječeli a byli protivný, i kdyby to bylo proto, aby vám zabránil jít ven bez bot a bundy, protože vám už vážně ruply nervy a nechcete nic než utýct pryč.

Kdyby vás zfackoval bez ohledu na to, že máte na nose brejle, nebo že vám zrovna sletěly na zem.

Kdyby na vás ječel jak by vás měli zavřít o blázince a sledovat protože trpíte zjevnou hysterií.

Kdyby vás držel za ruku a chtěl táhnout pod ledovou sprchu i když ho prosíte, škemráte aby vás pustil a nechal bejt, že se uklidníte jen když vás proboha pustí.

Kdyby se omluvil až o několik hodin pozdějc, a po pár dnech řekl, že vám chtěl vlastně POMOCT, a že by to udělal zase.

A urazil se, když řeknete, že vám ani omylem nepomoh a že jste se kvůli němu sesypali na několik hodin, a dodal, že v tom případě ho to málem i přestává mrzet.

A když mu řeknete, že v tom případě je kretén, tak vám sdělí, že si začíná myslet že si to i zasloužíte.

Co byste udělali?

Já CHCI psát!

23. října 2011 v 14:44 | Arvari |  Milý deníčku...
Ale byla jsem v tahu, víc jak tejden.

Pak jsem měla na psaní ani ne tejden, a nedokázala jsem se do toho prostě dostat, možná taky proto, že jsem tři dny strávila většinu času na telefonu, dohadováním se s kýmkoliv, kdo volal.

Napsala jsem jen NC-17 slashárnu, minulou sobotu večer. Od tý doby ani písmenko.

Od čtvrtka je tu Aleksi, takže prostě nemám na psaní tak nějak čas, příležitost ani náladu.

Dneska přijede Pinkí a bude tu do čtvrtka. Takže zas nic.

A pak se uvidí...

A ve středu jdem na vyhlášení Škrabodílen, jíhá...