Každodenní potíže zamilovaných

1. června 2011 v 20:29 | Arvari |  Literární ambice
Jedna trochu (okej, HODNĚ) starší věc, někomu jsem ji možná i kdysi posílala...


Za vytrvalého drnčení budíku vyskočila z postele. Zakopla o bačkory, které předchozího večera nechala v polovině pokoje, a pozadím dopadla přímo na prokazatelně pánské džíny.
Zamračila se a otočila tvář k posteli.
"Vstávej, ty pitomče!" sykla.
Na posteli ležící blonďatý mladík se nepatrně pohnul. Pokrývka se mu shrnula z ramen a odhalila bledou kůži, která tvořila výrazný kontrast s černým saténem povlečení.
"Mně se nechce..." zívl.
"Povídám ti, vstávej!" zopakovala a začala si urychleně oblékat čisté spodní prádlo.
"Ty se nesprchuješ?" zamžoural na ni.
"Byla jsem ve sprše včera," frkla. "Když jsi usnul."
"Kdy jsem usnul?" nakrčil obočí.
"Hned po... aktu," hekla, když téměř ztratila rovnováhu při pokusu nasoukat se do tmavých kalhot.
"Já jsem neusnul!" protestoval.
"Jasně. Ty jsi přemýšlel, viď, zlato?"
"Já..."
"Snil jsi o naší budoucnosti, co?"
"Přesně tak!"
"Fajn."
Uprostřed psacího stolu, v hromadě zbytečností, našla deodorant a pečlivě ho aplikovala do svého podpaží.
"Můžu do sprchy?" ozval se po chvilce blonďák.
"Nehráblo ti tak trošku?!" zděsila se tmavovláska.
"Proč by mělo?"
"Měl ses osprchovat včera!"
"Měl jsem plný ruce práce snění o naší budoucnosti!"
"Nepovídej! Jenže teď jsou v domě mí rodiče. A víš, co dělají? Sní o mojí budoucnosti! A s tebou v ní nepočítají. Lásko."
Do modrých očí se vkradl smrtelný děs. "Vaši jsou doma?!"
"Věděl jsi, že se vrací, broučku."
"Ty jsi mi to říkala? Kdy jsi mi to říkala?!"
"Včera."
Natáhla si černé tričko, přitočila se k zrcadlu a černou tužkou si začala líčit oči.
"Kdy jsi mi to říkala?" zeptal se znovu.
"Když jsi mě strkal do postele," upřesnila.
"A vážně myslíš, že jsem poslouchal?!" vyjekl.
"Ale kdepak. Tak naivní nejsem."
"V tom případě..."
"Oblíkat!"
Popadla rtěnku a nanesla ji na ústa.
"Poslyš..." vzdychl.
"Ne," zavrtěla hlavou. "Nemůžeš zůstat a válet se. Já musím na přednášku, miláčku."
"A nechceš ještě chviličku ke mně?"
Za dveřmi se ozval šramot. Dívka sebou trhla. I chlapec zbystřil.
"Veroniko? Už jsi vstala? A s kým to tam mluvíš?" zazněl vysoký ženský hlas.
"A do prdele," vydechl blonďák.
Tmavovláska nezaváhala ani na okamžik. Přiskočila k posteli, blonďáka, stále ještě zabaleného do přikrývky, překulila a nechala spadnout na zem. Otevřela úložný prostor a s vypětím všech sil do něj svůj značně zmatený balíček přemístila. Popadla polštář a prostěradlo, hodila na mumifikovaného přítele a postel přiklopila.
"Pojď dál, mami!" vyzvala osobu za dveřmi. Výslech započal ve chvíli, kdy byly dveře otevřeny sotva na milimetr.
"Veroniko, s kým jsi mluvila?!"
"Volala Gabriela, mami."
Na okamžik dívka uvažovala, jestli nemá před svou matkou i zasalutovat. Nakonec se rozhodla zůstat v postoji, který značně připomínal pozor.
"A tyhle kalhoty jsou čí? A to prádlo?" ukázala žena na podlahu.
"Kalhoty? Prádlo?" Dívka se kousla do rtu. A sakra, jak se z tohohle dostane...
"Josefe!" zaječela žena směrem ven ze dveří. "Josefe! Veronika tu někde má milence!"
Kdyby dívka měla rentgenový zrak a v tu chvíli se jím podívala do úložného prostoru své postele, viděla by, jak se její blonďatý přítel usilovně křižuje a rty bezhlase naznačuje všechny modlitby jemu známé. Ve tu chvíli uvažoval, jak dlouho mu jeho láska ještě dokáže dávat sílu na přežívání podobných situací. Třeba minulý týden se kvůli té potrhlé holce schovával ve skříni jejího bratra. A i tehdy prosil o pomoc libovolného boha, co právě neměl nic na práci.
Dívka sice neměla rentgenový zrak, nicméně přítelovy modlitby byly vyslyšeny. V mozku se jí vynořila spásná myšlenka.
"Ale mami!" protočila panenky. "To jsou přece Romanovy věci! Už zase si z MOJÍ poloviny pokoje dělá skladiště! Romane! Romane!"
Z blízké koupelny se vynořil dívčin o dva roky mladší bratr. Dívka mu vtiskla balíček oblečení.
"Ale já..." pokusil se chlapec o odpor.
"Cekni a dozvědí se o tý tvojí zrzce!" varovala ho.
"Jé, moje oblečení!" zahuhňal přes zubní kartáček. "Promiň, musel jsem ho k tobě kopnout, jak jsem včera odhrnul tu zástěnu mezi náma, abych... ééé... se tě zeptal na správný řešení... toho překladu... z angličtiny..."
"Bravo, tím se to vysvětluje," zatleskala matka obou dětí. "Veroniko, ty nejdeš do školy?"
"Mám tam být za hodinu," zaculila se nenápadně.
"A neměla jsi předtím ještě někam jít?"
"Ano, mami, hned vyrážím. Jen si něco vezmu z pokoje," vzdychla odevzdaně dívka.
"Počkej! Něco od tebe potřebuju!" oznámil jí bratr. V koupelně vyplivl zubní pastu, vyrazil do dívčina pokoje a zabouchl. Zmateně se rozhlédl. "Tak kde ho máš?!"
Otevřela úložný prostor. Modré oči se na ni vyděšeně zadívaly.
"To bylo o chloupek!" zakňučel blonďák.
"Promiň. Miluju tě," usmála se a vtiskla mu na rty polibek.
"Vy dva, doufám, víte, že máte kurevský štěstí," ozval se mladý chlapec.
"Samozřejmě," odvětila dívka. "A ty, lásko. Chvíli tu ještě vydrž. Až zmizím, vylezeš oknem, ano? Miluju tě."
"Jo, jasně. Nemyslíš, že bysme jim to už měli..."
Blonďákova slova byla přerušena bouchnutím úložného prostoru. Dívka vstala.
"Co děláš?" vytřeštil oči její bratr.
"Tak za deset minut ho pusť. Dej mu oblečení. A půjč mu ten provaz, co po něm vždycky leze ta tvoje."
"Ale..."
"A žádný ale, bratříčku. Měj se pěkně."
"Jasně. Ty taky..."
Dívka přehodila přes rameno kabelku a vykročila z pokoje. Dnes bude úspěšný den. Jen aby její blonďáček nezapomněl, že tuhle noc si lásku vyznávají u něj. A rozhodně ne jen slovy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sakel Sakel | Web | 1. června 2011 v 20:32 | Reagovat

Aloha, len by som chcela keby si sa prišla pozrieť na web kamarátky, ak by si si chcela pozrieť nejaké pekné kresby, fotky alebo návody ako kresliť, fotiť. Určite by sme boli radi keby si zanechala nejaký koment v návštevnej knihe. Web je tu > http://kamilafrancova.weebly.com/
V každom prípade ďakujeme.

PS: Som jej dôležitý poradca! :D Mimochodom, nikde som tu nevidela rubriku na reklamy ^^.

2 Ejný Salvatorů Ejný Salvatorů | Web | 1. června 2011 v 20:36 | Reagovat

pravda..

3 Teen Teen | Web | 1. června 2011 v 20:42 | Reagovat

To jsi psala ty? Dobrý.. :-D  :-)

4 hatta hatta | Web | 1. června 2011 v 20:59 | Reagovat

Ach, tohle je úžasný.
"Josefe!" zaječela žena směrem ven ze dveří. "Josefe! Veronika tu někde má milence!" mě naprosto dostalo... :-D

5 Arvari Arvari | Web | 1. června 2011 v 21:24 | Reagovat

Kiitos, hattítko. :-D

6 Shirley Shirley | 2. června 2011 v 16:45 | Reagovat

Ježíš :D To je perfektní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama