Duben 2011

Když máte pocit, že vaše hlava vybuchne...

30. dubna 2011 v 19:09 | Arvari |  Aktuální myšlenka
A ne, nejdu si teď stěžovat na to, že mě hlava bolí, jako to mám ve zvyku. Teda, ona možná docela brzo bolet začne, ale to teď řešit nejdu.

Proč by měla začít? A proč by měla vybuchnout?

Protože mám zase jednou TO období. To období, co možná potrvá jen pár dní, ale je hodně, hodně nepříjemný.

Ne, nemluvím o tom období, co se opakuje každej měsíc a jen u jedný části populace, jak by se snad někdo mohl začít domnívat.

Je to tak jednou za půl roku, možná za míň, nejsem si jistá.

Prostě chci psát. Hrozně chci psát. Svrbí mě prsty, jak by se jim chtělo míhat po klávesnici, hlavou se hemží nápady, tedy spíš jen útržky nápadů, množí se, jedna věta, pár vět, dialog.

A je toho víc a víc.

Ale koukám na to rozepsané, nechce se mi pokračovat. Když zkusím něco nového, skončí to tak, že sedím nad prázdnou stránkou editoru. Nejsou slova. Není vůle psát. Najednou nic nepřichází.

Závidím těm, co píšou hlavou. Je to mnohem horší, když píšete srdcem.

Chcete... A nejde to.

Prostě nejde.

A pak máte pocit, že vám hlava musí co chvíli vybuchnout...

'Titulek článku nesmí být prázdný'

30. dubna 2011 v 9:49 | Arvari |  Milý deníčku...
Tak si tady tak sedím, jako obvykle si říkám, že bych sem měla po těch pár dnech zase něco napsat, jako obvykle nevím co, jako obvykle ani nemám název. Napíšu název, smažu, řeknu si, že to pojmenuju pak, tak kliknu do článku, vyskočí na mě sdělení, že titulek článku nesmí být prázdný... Fajn, tak aspoň název bysme měli. Teď už to jen nějak umělecky pojmout, aby byl název nějak relevantní k obsahu článku. No, ale na druhou stranu, právě teď jsem napsala, jak ten článek svůj název dostal, což je asi pro dnešek relevance až až.

Tak, to bysme měli zmatený úvod, který stejně vůbec nikdo nepochopí, ale co.

A... Co dál?

Momentálně se jaksi totiž zdá, že zůstane u toho úvodu.

Mimochodem, nějak jsem se ještě pořád nebyla schopná naučit používat svůj mezerník, takže se nedivte, když v článku najdete dvě slova mezerou neoddělená, Arvari je prostě jen líná to po sobě kontrolovat, jako ostatně obvykle. Takže překlepy a podobné prostě NEŘEŠÍM.

Tedy, pokud najdete gramatickou chybu (čárky se nepočítají), dejte mi vědět. Spáchám rituální harakiri. Nebo budu aspoň chvíli mlátit hlavou o zeď a kňučet: "Jak jsem jen MOHLA?!", jako to ostatně dělám obvykle, když po sobě něco takhle najdu.

Ehm, a myslím, že bych radši měla už tenhle článek dovést ke konci. Stejně je nesmyslnej, ale když už jsem ho napsala...

Třeba zas někdy vymyslím článek, co bude mít hlavu a patu.

Mohla bych zas hodit nějaký náušnice nebo tak...

Zííív...

25. dubna 2011 v 20:47 | Arvari |  Milý deníčku...
Ach jo. Jsem utahaná. Děsně, děsně, děsně utahaná. Na víkend a na Velikonoce jsem byla pryč, dneska jsem se vrátila... A jsem dál utahaná, pořád utahaná. A fakt se mi zejtra nechce do školy.

A navíc mi teď došlo, že jsem si měla jít přečíst povídky na seminář, už ve čtvrtek. To mám z toho, že vždycky počítám s tím, že půjdu v pondělí. A najednou pondělí jaksi, ehm... Nebylo. Mno. Nic. Tjádydádydá.

Krom toho jsem samozřejmě taky nenapsala dialogy na dánštinu. Hezky se to hromadí. Ach. Jo.

A teď jsem už moc utahaná na to, abych cokoliv dělala.

A mimochodem, stávám se závislou na Solitaire...

Why does my body hate sleep?

22. dubna 2011 v 11:29 | Arvari |  Milý deníčku...
Ne, vážně. Proč moje tělo tak nesnáší spánek?

Nějakou dobu jsem měla se spaním vážně problém, byla jsem schopná jít spát ve dvě v noci (hlavně o volnu po maturitě) a stejně bejt vzhůru o půl osmý, byla jsem utahaná jako kotě, vystresovaná (protože koho by nestresovalo, že nemůže spát, že?), prostě nepoužitelná...

Pak se zdálo, že se mi to srovnalo, i když už nikdy jsem nebyla schopná spát do jedenácti jako dřív, leda že bych předtím vážně padala na hubu po několika dnech bez odpočinku. Když mám volno, budím se většinou tak kolem osmý, nejpozdějc půl devátý, devět je extrém. A válet se v posteli mě prostě nebaví, takže krátce po probuzení už pěkně vstávám.

Dneska jsem se vzbudila O PŮL SEDMÝ a nějakou chvíli jsem měla vážně chuď vstát, protože se mi zdálo, že usnout už nemůžu. Pak jsem se přece jen rozhodla, že to je moc nekřesťanská hodina, a ještě na hodinku usnula, pročež nakonec jsem vstávala kolem půl osmé.

Takže jsem poměrně utahaná.

A bolí mě hlava.

Ofklifý letní počasí...

A kdo má narozeniny dneska?

19. dubna 2011 v 9:02 | Arvari |  Milý deníčku...
Jestli jste teď vystřelili ke svému dlouhému seznamu narozenin známých finských osobností, musím vám bohužel říct, že to děláte úplně blbě. Tuhle tam totiž nenajdete.

Možná to bude kapku sebestředné. Dobře, asi to bude ještě kapku sebestřednější.

Jsem to já.

Dnes, devatenáctého dubna, slaví narozeniny právě vaše drahá...

Arvari

XD

Absolutně a naprosto nic

19. dubna 2011 v 8:59 | Arvari |  Literární ambice
Od doby, co Arvari částečně odpískala fanfic, nestíhá koukat, kolik má najednou jiných, normálních nápadů. Taky nestačí koukat, jak najednou zametá s naivními šťastnými konci a oblíbila si konce přinejmenším lehce depresivní. A krom toho se najednou strašně snadno nechává inspirovat Tématem týdne. Ano, máme tady další, no... nejspíš povídku...

Barvy

17. dubna 2011 v 20:58 | Arvari |  Literární ambice
Tak, a dneska tu máme (opět k tématu týdne) jeden tak trochu jiný literární počin. Původní inspirací byl úkol napsat příběh na finštinu. Samozřejmě jsem si to musela nejdřív dát dokupy česky. Za normálních okolností bych to pak zase vymazala, ale teď se mi prostě nějak... nechtělo. A jak říkám, je to jiný, je to divný, je to krátký, je to... Prostě si to přečtěte, ju?

Nabitý víkend...

17. dubna 2011 v 20:49 | Arvari |  Milý deníčku...
Teda, on nebyl nabitý v pravém slova smyslu. Rozhodně ne tak, aby ho většina lidí označila za NABITÝ.

Ve čtvrtek večer jsem byla v Pardubicích na koncertu Mika Terrany (úžasnej americkej bubeník), a ačkoliv to celý, logicky, sestávalo pouze a jedině z jeho bubnování (a blbejch keců), bylo to prostě naprosto boží. I když hrozně dlouhý, díky předkapelám, a na konci mě už vážně DOST bolely nohy. Koupila jsem si i SinFonicu, cédéčko, takže si budu večer vesele poslouchat klasickou hudbu doprovázenou bicíma... Ach.

Hned v pátek, takže prakticky bez pořádnýho spánku, se vyráželo do Prahy na CODE:MODE. Ještě dost možná před rokem bych přísahala, že mě na takový akci neuvidíte, ale teď jsem tam vážn hrozně toužila jet. Krom toho, že jsem se vážně chtěla podívat na všechnu tu 'alternativní módu', měla jsem tam zamluvený dokonalý dřevěný korále (teda, černý korále a čebrenej náramek ke korálím co už mám doma) od ko-ra-le (alias slečny Wilde, jen se podívejte na ty fotky!) a tuhle absolutně dokonalou tašku od Dara bags (a naživo je ještě dokonalejší!)... A krom toho jsem skončila ještě s dalšíma dvěma párama náušnic od slečny Wilde... Všeobecně stoprocentně úspěšný výlet.

Pak sobota volna...

A dneska odpoledne Škrabodílny, neboli "soutěž", kam jsem posílala příspěvek. Takže jsem si poslechla, jak mám vykreslovat postavu. A bylo to celkem fajn...

A komu už zbejvá jen rok do třicítky?

14. dubna 2011 v 14:30 | Arvari |  Mr. Wilde
Bingo.

Náš (zejména můj) drahý Mr. Wilde dnes slaví devětadvacáté narozeniny.

Pěkně nám už stárne, chlapec....

No, každopádně mu popřejme všechno nejlepší, inspiraci a zejména hodně štěstí s The Saturnettes...


Tohle mi hlava nebere...

14. dubna 2011 v 13:39 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Já vím, že je to vcelku zbytečná úvaha, která beztak nic nezmění, ale tak nějak mě zachvátila takřka nesmyslná potřeba se k tomu vyjádřit. Takže tohle ani nečtěte, protože je to blbost, nebo to třeba klidně čtěte, ale nestěžujte si, že jsem vás nevarovala, že je to blbost.

Jen jse, se tak zamýšlela nad pubetrálníma nanynkama (s prominutím) a jejich věčným rušení blogísků (kdy už v článku o zrušení je povětšinou odkaz na novej blog, kterej na první pohled pomalu od toho původního neodlišíte).

Tahle úvaha není výsledek dlooouhého šťárání v hlubinách blogu, právě naopak, obvykle je to jen o pár kliknutích na aktuální články na hlavní stránce.

Chci říct... PROČ? Můj mozek to prostě nepobírá.

Tenhle blog mám už od února 2007. Už hodněkrát změnil kabát, už hodněkrát jsem komplet předělávala rubriky, ale snad nikdy jsem nesmazala ani článek, a neudělala bych to, ačkoliv to znamená občas narazit na něco, na co jsem už dávno zapomněla (a někdy jsem na to třeba narazit ani nechtěla). Je to můj blog. Proč bych ho měla chtít stěhovat jinam? Jakkoliv jsem jinak fanoušek změn, tuhle bych prostě asi neabsorbovala. A to jsem si prošla už pár krizema, kdy jsem chtěla blog prostě a jednoduše nechat plavat. Ale jak si můžete všímat, zas mě to chytá, ehm.

Dřív jsem měla blog na bloguje.cz. Zakládala jsem ho... snad ještě někdy na podzim 2005. Většinu článků tvořilo zamilovaný slintání nad HIM a Negative, sem tam nad Rasmus (bylo mi PATNÁCT, to je snad polehčující okolnost, ne?!), většinu článků tvořily fotky. Třeba si doteď pamatuju, jak jsem tam tehdy postovala fotku líbačky Jonneho s Larrym, dokonce i vím, že tehdy se mi to ještě ani nelíbilo. Ehm, zní to skoro neskutečně.

Měla jsem dokonce i spešl blog na fanfiction. Jo, už dřív. Tamtéž.

A aby bylo jasno, ty blogy jsem nerušila. Jen mě nějakou chvíli nebavily. A za tři měsíce jsem přišla... A byly fuč. Smazaný.

No, nic.

Ale nechápu, proč někdo smaže blog jen proto, aby vzápětí založil novej. Nechápu, nechápu... Nechápu.

Kdybych mohla, asi bych si ty starý kecy nechala. Vážně...