Leden 2011

Docela si to užívám...

26. ledna 2011 v 16:13 | Arvari |  Milý deníčku...
Jak jsem před pár dny psala, měla jsem antibiotika. Otravný, hnusný prášky, co mě nutily vstávat v osm, přičemž mě ovšem nenechaly jít spát před půlnocí, což mi nechávalo nějakých necelých osm hodin spánku. Včera jsem se jich konečně zbavila, pročež dneska jsem mohla chrupkat tak dlouho, jak jsem si jen umínila, takže... držte se... DO DEVÍTI.

Ano, přesně tak. Do devíti. Přičemž spát jsem šla někdy kolem půl jedné.

Jo, počítáte správně, to je jen něco málo PŘES osm hodin spánku.

Ale ne, že bych nečekala, že to dopadne přesně takhle. Stejně si to užívám. Protože to jsem JÁ, kdo se rozhodl, že se vzbudí brzo, a ne otravný budík, co mi připomíná nutnost nacpat do sebe prášky.

A mimochodem, už jsem měla odvahu ochutnat ten nový jasmínový čaj.

Chutná docela dobře.

Ale je jen na jeden nálev. A stejně to prostě není ONO.

A nemám kafe.

To zavání absťákem...

Tohle prostě nemůžu přežít

25. ledna 2011 v 16:38 | Arvari |  Milý deníčku...
Vezmu to stručně.

Byla jsem v čajovně. Pro svůj milovaný zelený jasmínový čaj.

Ptačí jazýček, kdyby to někoho zajímalo.

Nemají.

Prostě není.

Pravděpodobně se už čeká na jarní sklizeň.

JARNÍ!!!

Je konec ledna, pro zapomnětlivé.

Mám JINÝ zelený čaj s jasmínem. Na jeden nálev. Oproti běžným třem.

Ještě jsem neměla odvahu ho ochutnat.

Protože BUDE chutnat jinak.

Teď si dávám Da Fang, aspoň jeden oblíbený jsem naštěstí sehnala. Da Fang jsem už dlouho neměla.

Ale nemám jasmínový.

Tenhle ani NEVONÍ správně!

Ne, tohle prostě nemůžu přežít.

Do jara, proboha. DO JARA...

Deep, sexy voice...

24. ledna 2011 v 13:54 | Arvari |  Trocha kultůry
Kdo mě zná, ví, jakou mám úchylku na chlapy s hlubokým hlasem. Hluboký hlas je sexy hlas. Tedy,v drtivé většině případů. Hluboký hlas se mnou dělá nehorázně věci. Vážně. Hluboký hlas VŽDYCKY znamená plusové body.

Jeden z těch hlasů má i Jyrki.

Možná hlavně kvůli němu jsem zas dostala chuť poslechnout si 69 Eyes.

Bože, asi mě to zabije...

The 69 Eyes - Dance D'Amour


Nesnáším antibiotika...

23. ledna 2011 v 8:52 | Arvari |  Milý deníčku...
Tedy spíš nesnáším antibiotika, co se berou po osmi hodinách. A nesnáším sebe, že jsem si vymyslela tak pitomý systém, který mi prakticky neumožňuje se vyspat.

Beru je v osm, ve čtyři a o půlnoci. Takže v podstatě musím jít spát někdy chvíli (nebo delší chvíli) po půlnoci a vstávat zase pěkně brzo, abych si vzala prášek. Jo, včera ráno jsem si vážně jen vzala ten prášek a na hodinku a půl šla ještě spát, ale dneska už se mi zase vyloženě SPÁT nechtělo, a jen tak válet se nemůžu, protože mě z toho akorát rozbolí hlava, takže jsem byla svým způsobem PŘINUCENA vstát chvilku po osmé, a teď tady sedím u počítače a klíží se mi oči.

Asi to bude jen tou nemocí. Musí to být tou nemocí, protože dřív jsem přece taky chodila spát o půlnoci, nebo chvíli po půlnoci, a tělo se mi stejně probudilo přinejhorším o půl deváté.

Už se fakt těším na to, až ty antibiotika doberu a konečně se zase pořádně vyspím. A pak se to možná vrátí do starých kolejí a mně bude stačit jen sedm, sedm a půl hodiny spánku. Doufám.

No, a teď mě omluvte. Chce to zelený čaj.

Protože kafe prakticky došlo.

*zde si představte zoufalý pláč*

Tak tomu bych nevěřila...

22. ledna 2011 v 13:08 | Arvari |  Milý deníčku...
Já dala dánštinu. Já fakt dala zápočet z tý zatracený dánštiny.

Nevím, jak je to možný, ale dala jsem to.

JÍHÁ!

Představte si nadšený titulek

19. ledna 2011 v 11:30 | Arvari |  Milý deníčku...
V sobotu, jak asi víte, byli Negative.

Jak NEvíte, pokud jste tam tedy nebyli přímo se mnou, Arvarinka na ně jela s teplotou, příšernou bolestí v krku, která se ten den DÍKYBOHU dala potlačit prášky a tak nějak všeobecně marodící.

Než se zeptáte, ano, stálo jí to za to. A ne, ten koncert její stav nijak nezhoršil, fakt ne. V neděli ráno se vrátila a byla na tom podobně, jako když v sobotu ráno odjížděla. Mimochodem, když se včera konečně dokopala k doktorovi, bylo zjištěno, že má angínu, takže je následující týden pod antibiotiky. Ano, super nápad, MNĚ dejte antibiotika, co se musí brát TŘIKRÁT denně. Ovšem to řeší důmyslný systém budíků na mobilu...

Ale ke koncertu.

Byla. To. Bomba.

A to i navzdory tomu, že my tam přišli kolem čtvrté a sedli si ke stolku, jen aby za pět minut šest, čili v době, kdy jsme se už šli zvedat, přikvačily pičky, co sotva přijely, a narvaly se ke dveřím. Samozřejmě chytily první řadu. Zabít, zabít, ZABÍT.

Ale jinak to bylo úžasný. A to říkám JÁ.

Jonnemu to seklo. Prostě seklo. A měl zářivě růžové boty z New Yorkeru. Ale byl prostě dokonale, parádně sexy. Kurva jedna blonďatá. Ach, Jonní, Jonní, co mi to zas děláš. Po těch letech...

Larry, to je prostě ovečka. A byl sexy a prostě LARRY už ve chvílích, kdy tak nějak pokaždé procházel klubem.

Antti je cvok, ale stála jsem na druhé straně, takže toho jsem pořádně neviděla. Mimochodem, Jaye taky skoro ne, protože většinu času mi výhled zakrývalo Jonneho tělo. Dobrá náhrada, mimochodem. A Nakki vypadá pořád jako bezdomovec, i když o něco míň než obvykle, uznávám...

A mám i podpisy. Všech krom Jaye, jelikož ten se velmi rychle vypařil do busu a jaksi už nevylezl. Je to zmetek a nemám ho ráda.

A možná to fakt bylo tím nadpováním paralenem a nurofenem a jejich mixem s panákem Finlandie, ale Jonne mě tam div nedostával do kolen. Jeho hlas, oči, ta trocha vlasů, co mu vykukovala zpod čepice, výraz, úsměv... Když mi řekl, že mám studený ruce (ach, ta romantika), jen zbytky sebeúcty mi zabránily v tom, abych začala pubertálně pištět a skácela se k zemi. Ehm. Pomoc, zastřelte mě. Byl prostě... krásnej. A působí hrozně dorbounce, mimochodem, prostě... Malej a křehkej. Ach.

A když se to vezme kolem a kolem, já ho konečně viděla. Minule jsem po koncertě nezůstávala. Možná proto mě to tak dostalo. Jo, možná.

Ale radši už mlčím a končím. Gratuluju, pokud jste dočetli až sem. Vaše drahá

*Arvari*


P.S. A mimochodem, zničila jsem si displej notebooku. Nekomentuju JAK, ale každopádně se zatím musím uchylovat na počítač bratrův, popřípadě maminčin. Teď to vyhrál ten bratrův...

Hroznovky vol. xy

12. ledna 2011 v 22:02 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
Další várka náušniček typu 'hroznovky', zase jednou jen v pár barvách, co se tak nějak jednorázově nakoupily (respektive půjčily) a víceméně jednorázově taky zpracovaly. Ale tak co. Třeba se vám stejně budou líbit...

Znáte to...

12. ledna 2011 v 18:28 | Arvari |  Aktuální myšlenka
Znáte to, když vidíte film už tak zhruba popětadvacáté (bez přehánění, spíš s lehkým podceněním), titulky jste vypnuli už tak dvacet pouštění zpátky, protože ten překlad stejně stojí za h...odně starou bačkoru, a teď umíte drtivou většinu dialogů nazpaměť, naprosto přesně víte, co postava řekne, udělá, kdy si svleče ty sexy kalhoty...

Ano.

Arvari už zase kouká na Velvet Goldmine.

Curt Wild a třpytky se prostě nikdy neměli dostat do jednoho záběru...

Začínali jste věřit na zázraky?

10. ledna 2011 v 22:17 | Arvari |  Aktuální myšlenka
No, marně.

Právě teď bych se měla učit na zítřejší písemku z dánštiny.

Neučím.

Zato jsem ukroužkovala náramek europeanem 4-1, což je technika, co trvá dlouho. Kurva, kurva dlouho. A pořád je to na jedno brdo.

Ale ten výsledek je prostě dokonalost sama.

A klidně bych ho nosila.

S jiným zapínáním.

Což ovšem nic nemění na tom, že jsem se měla učit dánštinu.

No co. Buď to dám... nebo ne.

Skutečně HISTORICKÝ okamžik

9. ledna 2011 v 15:02 | Arvari |  Milý deníčku...
Ano, přesně tak. Historický okamžik mého života.

Arvari má totiž vůbec POPRVÉ něco dopsáno dřív než večer před tím, než se to má odevzdávat. Ta práce je hotová už od VČEREJŠÍHO večera.

Výjimečnost tohoto okamžiku dokládá i reakce mojí milované maminky, když na svoji všetečnou a lehce provokativní otázku 'Tak už máš tu práci napsanou?' dostala odpověď 'Ano.'

Reakce byla: 'CO?!'

Ehm, tak asi tak. Sice ta věc nemá šanci projít, ale... aspoň budu mít ještě dva pokusy.

Vaše milá, gratulace očekávající

*Arvari*