Listopad 2010

Andrnýt dis jeloskáj...

29. listopadu 2010 v 15:35 | Arvari |  Trocha kultůry
Tak jim to trvalo, že jsem málem zapomněla, že se k tomu vůbec něco jako klip dělá. Ale jo, dělá. Respektive udělalo.

Dneska ode mě nečekejte sáhodlouhý článek. Viděla jsem to tak deset minut zpátky a vím, že v dohledné době si to znova nepustím, takže žádné hluboké rozbory. Jen pár postřehů. V chronologickém pořadí.

1 - Jonneho česal Wilde? Ale sluší mu to...
2 - Kdy se tam stane něco aspoň TROCHU zajímavýho?
3 - Odkdy Larry machruje s kytarou se dvěma krky? Jsem myslela, že to byla Christusova práce.
4 - Kdy se tam COKOLIV STANE?!
5 - Ty kurvy tam byly nutný?
6 - To Jonneho předvádění se má bejt VTIPNÝ?
7 - Ale když je tam sám s kytarou, tak mu to i sluší. Chvílema je to menší nuda.
8 - (nejpozitivnější na konec) Mělo to KONEC...

Správně. Nelíbí se mi to. Paradoxně když už se mi tam NĚCO trochu líbí, je to Blondýna. Na druhou stranu Blondýna je chvílema i to, co se mi na tom nelíbí ani mikroskopicky. Ach jo.

Akorát se mi chce brečet, když vidím, co ze sebe udělali.


Negative - Jealous Sky


It's been a while...

28. listopadu 2010 v 17:31 | Arvari |  Trocha kultůry
Vážně už je to pěkná doba, co jsem naposledy poslouchala něco od My Chemical Romance. Omrzeli mě jaksi zhruba ve chvíli, kdy o nich vyšel v Bravu prní článek. A kecala bych, kdybych řekla, že to nebylo víceméně i kvůli tomu, jak po nich pak začala každá pubertální holčinka najednou šílet. (Zajímavé, že když tam vyšel ten jeden mikročlánek o Negative, ten kde z nich udělali jen barevnější HIM, skákala jsem radostí do vzduchu. Asi tím, že po nich nikdo šílet nezačal. To až časem.)

Ale stručně, My Chemical Romance se mi tehdy před lety zalíbili v momentě, kdy jsem poprvé viděla jeden jejich klip, snad to bylo na Vivě Plus ještě na starém satelitu, budiž mu země lehká. (Aby bylo jasno, ten tu Vivu chytal a na Vivě se občas dalo i něco poslouchat, když si člověk odmyslel Tokio Hotel co půl hodiny)

Divte se mi. Ten klip je svým způsobem docela depresivní. Ten kluk (jo, myslím Gerarda) je po čertech pěknej, má černý vlasy a půlku času nehorázně přehrává. (To, že právě na pěkný, černovlasý a přehrávající chlapy poletím, jsem zjistila až o nějaký čas později, ehm ehm) A krom toho miluju tu chvíli, kdy ona vstane z rakve, protančí uličkou a nakonec se zatváří nesmírně překvapeně a nazad padne zpátky. Prostě z ní nemůžu. Doteď.

Jo, je to Helena.

Já vím, to je zas keců kvůli jednomu klipu. Ale mohli jste to čekat. Víte, s kým máte tu čest.

Ehm, takže jsem chtěla vlastně říct asi tolik. Tuhle písničku jsem si dneska dostala chuť poslechnout. Jednou, dvakrát, co já vím. Poslechnout, zavřít. A skončilo to tak, že mi jde průběžně celý odpoledne.

Nenávidím svoji se Sedmičkou nekompatibilní empétrosku.

Ano, už mlčím, už mlčím. Takže...

My Chemical Romance - Helena


10 věcí, co jste možná...

27. listopadu 2010 v 18:32 | Arvari |  Mr. Wilde
Ano, plně si uvědomuju, že ten článek je víc jak rok starej, ale došlo mi, že jsem ho sem nikdy nedala, takže... Takže tu teď nemáte článek, ale můj vlastní překlad (s mými osobními poznámkami tučně v závorkách, pokud chcete, klidně je ignorujte), během kterého jsem Wilda tentokrát kupodivu neproklínala... Aneb co má člověk dělat, když se nudí a leze na něj mizerná nálada, že...

To go or not to go?

27. listopadu 2010 v 17:28 | Arvari |  Milý deníčku...
Jak by vám asi mohlo dojít, nemluvím teď o ničem jiném než o koncertu Negative, jo, přesně o tom, co bude ve Zlíně patnáctého ledna. Jo, to je to krásné datum, co bude znamenat přesně tři roky od oznámení Christusova odchodu, to jen tak na okraj.

A jak už název článku napovídá, Arvari je teď lehce zmatená.

Nejspíš jste si všimli, že poslední dobou se o Jonnem nevyjadřuje jako o 'blonďáčkovi', 'slečince', 'zlatíčku' a kdovíjak ještě (samozřejmě tedy v případě, že se tak nevyjadřují její postavy, což ovšem nelze počítat za vyjadřování Arvari samotné, jelikož postavy si, jak známo, většinu času dělají, co chtějí), nýbrž různými nelichotivými výrazy, z nichž nejslušnější je zřejmě výraz 'zkurvená blondýna'. Divte se jí, když ho vidí, jak žene skupinu, kterou pár let (asi tak, já nevím... TŘI?) zpátky vážně MILOVALA někam, kde ta skupina neměla, aspoň podle ní, nikdy být. Z jejich posledních dvou cédéček se dají poslouchat tak tři, čtyři písničky z každého, což je v překladu maximálně osm z dvaadvaceti, což je přesně šestatřicetiprocentní úspěšnost. Nic moc, což?

Jasně, nemá je ráda, řeknete si. Tak ať nejezdí. No, a tady nám vzniká problém.

After all, jsou to přece NEGATIVE. Negative, co před patnáctým lednem 2008 přes dva roky prostě milovala. Negative. NEGATIVE. Ta skupina, díky níž začala vůbec psát. Ta skupina, díky níž svým způsobem objevila Wilďáka (VELMI pozitivní). Na druhou stranu, toho by objevovat pořádně nemusela, kdyby neodešel Christus a Negative nezačali hrát sračky.

...

*zhruba v tomto okamžiku začíná být Arvari za Christusův odchod svým způsobem vděčná*

Ale stejně je to ta skupina, na kterou tři roky nadává, kudy chodí. A teď Arvari fakt neví.

Poslouchá Still Alive, záznam koncertu z Kaivari (2004, pokud se nepletu), a jednou nejebe zpěváka za tři tuny chyb, co nasekal do jediný písničky. A říká si, že kdyby to byl koncert STAREJCH Negative, stepuje tam tři dny předem. A teď vážně lituje toho, že je nikdy nemohla vidět v době, kdy ještě Jonneho nekriticky zbožňovala, jelikož když je viděla ty dva roky zpátky v Abatonu, polovinu času měla z Blondýny prostě jen legraci. A pořád neví.


Na chvíli zamávejte Kometkám...

23. listopadu 2010 v 22:20 | Arvari |  Mr. Wilde
Podle oficiálního prohlášení Mr. Wilda (aneb ať žije facebook!):

SOME OFFICIAL NEWS: Jann Wilde & The Neon Comets will take a break from gigs in 2011. The next year will see Wilde and the mates concentrating on other musical projects. Jann Wilde is currently recording the debut album of Volter and rehearsing with his new new electro-rock project The Saturnettes. Both band are about to release material in 2011.

Tři články za listopad?

23. listopadu 2010 v 21:36 | Arvari |  Milý deníčku...
Tedy, i s tímhle čtyři. To je skoro rekord. V negativním slova smyslu.

Ach jo, ano, zas na to seru. Hodně seru. A sere mě, že na to seru. Mám tenhle blog ráda, tak nevím, proč to dělám.

Okej, vím, ale nechci o tom mluvit, ano?

Musím začít psát. Potřebuju začít zase psát. Je tuna novinek kolem Wilda, narazila jsem asi na milion písniček, videí, nevim čeho, a nic tady není.

Ach jo, ach jo...

Fajn. Čtvrtej článek, a velmi neužitečnej.

Tak jdeme sesmolit něco o nejvděčnějším tématu.

Wildííí...

Máme dvě barvy. Tak co s nima...

23. listopadu 2010 v 10:59 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
Jo, narveme je na náušnice a náramek. A jestli pod celým článkem čekáte jednu sadu, jste vedle. Čekají tam totiž hned dvě. Oboje z voskovaných perliček, průměr šest milimetrů, červená a tyrkysová. A pokud si to pospolu nějak nedokážete představit... prostě klikněte.

Poprvé z VLASTNÍHO notu...

17. listopadu 2010 v 9:49 | Arvari |  Milý deníčku...
Tedy, poprvé po víc než roce.

Konečně mám zase vlastní notebook. Vlastní notebook, co nemá sedmnáctipalcový monitor. (kdo řekne, že je to přece super, tomu doporučuji, aby si s tím aspoň na chvíli zkusil fungovat a chtít to někam PŘEVÁŽET) Vlastní notebook, co mi v jednom kuse nebere práva admina. Vlastní notebook, který večer nemusím vypínat, ale můžu ho jenom USPAT. Vlastní notebook, co NEMÁ Visty. Vlastní notebook, který vypadá prostě parádně.

A vlastní stylovou tašku na onen notebook, která jako taška na notebook vůbec nenapadá a jrjíž vnitřek je krásně, úžasně a sexy ČERVENÝ.

Muhaha.

Arvari je happy. Velice happy.

Krásnej, hodnej notebooček.

Tak uvidíme, kdy na něj začnu nadávat...

Z nového notebooku se loučí vaše drahá

Arvari

Kterak se Arvari dala na chainmaille...

8. listopadu 2010 v 23:18 | Arvari |  Tvůrčí záchvaty
A že nevíte, co vlastně má být to 'chainmaille'? No, jak jen to... Pod tímto převelice vznešeně znějícím názvem se neskrývá nic jiného, než prachobyčejné a už nějakou tu stovku let užívané (pravda, v trošku jiných případech) kroužkování. Neboli ta technika výroby šperků, kdy jako idioti sedíte a přiděláváte pěkně jeden titěrný kroužek k dalšímu titěrnému kroužku, a k dalšímu, a dalšímu... A tak dál a dál, dokud toho nemáte dost na náušnice/náramek/whatever. Tedy, pokud vám z toho předtím nepřeskočí, což není zas až tak DOCELA nemožné, že?

Čímž rozhodně neříkám, že mě to nebaví. Baví, a dost. Želbohu tak nějak nemám pořádné kroužky, takže všechno, co můžete v článku vidět, jsou jen testovací pokusy, které momentálně prochází zátěžovými testy majícími za cíl odhalit, jestli ta mrcha vydrží pohromadě víc jak týden. Zatím to vypadá, že ano.

Což by na úvod mohlo nejspíš více než stačit, pročež... račte kliknout na celý článek! Tedy, pokud máte zájem...