Zoufalství, umírání, smrt

10. prosince 2007 v 18:25 | Arvari |  Literární ambice
Vlastně možná ani ne tak povídka, jako spíš popis. Tohle jsem napsala, když jsem akutně potřebovala vyplodit něco naturalistickýho a poněkud uklidnit svou zvrácenou duši. Prosím, nečtěte pokud vám ještě nebylo osmnáct, pokud jste slabší povahy a pokud nemáte rádi ošklivý věci...

Pomalu vstoupila do temného pokoje. Bylo jí jasné, že tady ani v nejmenším není bezpečno. Měla by si dát pozor. MUSÍ si dát pozor.
Celá místnost vypadala jako z nějakého laciného amerického hororu. Potrhané závěsy,skrz které se dovnitř draly rozptýlené paprsky namodralého měsíčního světla. Stěny v podivném odstínu šedé, bylo to znát i přes tmu. Rozhodně to tedy nebyla bílá. Sem tam byla odporná šeď narušena záhadnou, o něco tmavší skvrnou. Nebo otisky špinavých dlaní. Nebo tamhletím velkým, v měsíčním světle černým flekem, pod nímž se na podlaze skvěla mírně lesklá kaluž. Žádný nábytek. Jen maličký, zmuchlaný kobereček. V rohu se válel jakýsi laciný obraz, jehož sklo i rám někdo dávno rozbil.
Přitiskla si k nosu kapesník a vší silou se snažila potlačit dávení. Je jedna věc, kterou sebeodpornější horor v televizi nebo kině nedokáže zprostředkovat. Pach.
Odporný pach, který prostupoval úplně všechno. Cítila, jak proniká i do ní samé. Dokonale jím nasákla už ve chvíli, kdy na tohle místo vešla. Pach smrti. Pach umírání. Pach zoufalství.
Byl to rozklad. Ten podivný, jemně nasládlý a proto tak hnusný pach. Smísený s něčím dalším. Oddálila kapesník, ale vzápětí ho zase přilepila na tvář. Ano. Cítila krev, ale nejen tu čerstvě prolitou, tu na zdi a na podlaze. Cítila tu starou, dávno zaschlou na koberečku a... všude. I tu, kterou neviděla. A výkaly. A moč. Někde, kde je neviděla, možná... ano. V dalším z rohů, v tom, do kterého se zatím neměla odvahu podívat. Udělala dobře, teď když...
Ke všem přítomným živočišným zplodinám se přidaly zvratky. Čerstvé zvratky, které jí bez ustání proudily ze žaludku, hrdlem do ústní dutiny a ven. Viděla svůj napůl strávený oběd, jak opouští její tělo. Ale brzy už jen naprázdno dávila. Nebylo co víc vyzvrátit, zdálo se.
Padla na kolena. Roztřesené ruce opřela o zem. Pravá dlaň se zabořila do teplého kašovitého hnusu.
Vždycky je co zvracet, zjistila. Téměř čisté žaludeční šťávy.
Kdesi uvnitř věděla, že na tohle má být dávno zvyklá. Byla. Jen ne v téhle intenzitě.
Měl tu najít tělo. Proto tu je. Musí najít tělo. Ale tady žádné není! Vždyť ale soused, který volal, tvrdil, že tu tělo je, mladá dívka, tmavovláska. Proto se sem hned rozjela a na nikoho nečekala. Proto porušila všechna opatření protože to mohla být její sestra.
Pak ji to napadlo. Kde by se, sakra, v téhle barabizně vzal nějaký...
Někdo ji prudce uchopil za krátké vlasy. Zvrátil její hlavu dozadu. Velký nůž blýskl v temnotě. Po podlaze se rozstříkla čerstvá krev. Z krční tepny, dokonale přeťaté. Vytékala v krátkých impulsech a tvořila rychle se zvětšující louži.
Tělo sebou několikrát křečovitě cuklo. Tělo ochablo. Ruka pustila vlasy. Tělo padlo k zemi. Stehno v tmavých džínách dopadlo do zvratkové břečky. Podivné zasípání se ozvalo. A pak už nic.
Muž v černých šatech lačně olízl dýku. Vychutnával si slanost krve na svém jazyku. Polykal. Šílená ústa roztáhl do širokého úsměvu.
Popadl svou oběť do náruče. Zamířil do sklepa. Dá jí k té druhé. Tam se mu nezkazí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kitty kitty | E-mail | 10. prosince 2007 v 18:49 | Reagovat

No mňam...Ale špatně mi není! :o)

Jinak opět úžasně napsaný ;)

2 Arvari Arvari | E-mail | 10. prosince 2007 v 19:30 | Reagovat

kitty: Se divím... Já to už číst odmítám... XD Jinak opět děkuji... =)

3 Charlotte Charlotte | Web | 17. prosince 2007 v 13:01 | Reagovat

No...to je něco pro mě...skoro...znova to číst nebudu :D

Ale je to krásně psaný :)

4 Arvari Arvari | E-mail | 17. prosince 2007 v 17:19 | Reagovat

Charlotte: Nikdo tě to nenutí číst znova... XD Ale děkuju... =)

5 enkeli enkeli | Web | 20. prosince 2007 v 11:12 | Reagovat

no mňamka..:)

Ale pěkně píšeš :)

6 Arvari Arvari | E-mail | 22. prosince 2007 v 12:33 | Reagovat

enkeli: Já vím, že je to mňamka... XD Ale děkuju... =)

7 metal.child metal.child | 25. prosince 2007 v 12:40 | Reagovat

ty valo to je parada......sice mi jeste nebylo 18, ale nemohla jsem odolat, rikala jsem si, ze to bude urcite skvely jako ostatni......omyl.....je to jeste lepsi nez jsem si myslela

moc chvalim, pises fakt paradne

8 Arvari Arvari | E-mail | 1. ledna 2008 v 16:49 | Reagovat

metal.child: Autorce taky nebylo osmnáct, tak si z toho nic nedělej... XD A děkuji a klaním se.

9 metal.child metal.child | 3. ledna 2008 v 13:33 | Reagovat

Arvari: no to se spis klanim ja :D

10 Arvari Arvari | E-mail | 3. ledna 2008 v 17:53 | Reagovat

metal.child: Na divadle se taky klaněj herci tobě... Děkujou za chválu... =D

11 Verča Verča | 27. února 2008 v 21:29 | Reagovat

Hoj....no, máš tady fakt hezký povídky...tahle je fakt super, jen trošku víc drsnější, takže už u ní příště radši nebudu jíst :-)... píšeš fakt hezky.

12 Verča Verča | Web | 13. března 2008 v 18:20 | Reagovat

Ahoj, kdy sem přidáš něco new? Ráda bych si přečetla nějaký další tvý dílo. Píšeš hezky. Pokud chceš koukni se na můj blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama