Netradiční popis

9. července 2007 v 18:05 | Arvari |  Literární ambice
Zařazeno mezi povídky, ač to povídka vlastně ani není...

Seděla v křesle.
Pokoj byl zcela zatemnělý. Závěsy byly zataženy. Dveře zabedněny.
V celé místnosti se neozýval jiný zvuk než její vlastní dech. Žádná hudba se nelinula z moderního přehrávače. Obrovská televize nevyhrávala jako obvykle. Notebook na luxusním stole byl vypnutý. Poprvé po několika týdnech úplně.
Hlavu měla složenou v dlaních, oči pevně zavřené. Zátylek jí chladil mokrý, studený kapesník.
Mírně se pohnula, aby našla pohodlnější pozici. Jenže při migréně není žádná poloha dost pohodlná. Vždycky to někde bolí...
Nosem prudce nasála vzduch. Byla téměř na pokraji šílenství.
Čelem projíždělo palčivé tepání, přesně v místech, kde se ruce dotýkaly hlavy. Další centrum bolesti se nacházelo na temeni. Odtamtud to týrání pocházelo.
Doufala, že se to nedostane až tak daleko. Ve chvíli, kdy se jí před očima objevily ty malé skvrnky, první příznak, pořád si hrála s myšlenkou, že to migréna není. Že ji jen šálí unavený zrak. Jen odložila knihu a šla si na chvilku lehnout. Jenomže to nepomohlo.
Brzy pocítila prudkou závrať. Převalovala se na posteli snad půl hodiny. Vzala si ten nejsilnější prášek, jaký jen doma našla. K ničemu to nebylo. V leže se utrpení jenom zhoršovalo.
Sotva před minutou vyběhla zvracet. Postupně ze sebe dostala všechno, co v průběhu dne pozřela. Nebylo toho moc. Jenže ty částečně rozložené zbytky...
Z toho pomyšlení se jí znovu zvedl žaludek. Jako střela vyrazila z pokoje, vletěla do vedlejší místnosti a přiklekla k záchodové míse. Už žádné zbytky. Dávila jen žaludeční šťávy. Dusila se naprázdno. Krk ji nesnesitelně pálil.
Po čtyřech se doplazila zpět do svého křesla. Snažila se ignorovat to tupé bušení. Jako by jí v hlavě tančili zápasníci sumo, obutí v okovaných botách. I když po tom zvracení se to trošku zlepšilo. Ne o moc, jenže i ta trocha byla víc než před pár okamžiky doufala.
Chtělo se jí křičet. Křičela by, kdyby jí v tom nebránila bolest. Myslela, že se rozpláče zoufalstvím.
Na večer měla spoustu plánů. Nic z toho ale nezrealizuje, protože přišla ta zkurvená věc. Tolik to nenáviděla.
Rukou si roztržitě prohrábla dlouhé hnědé vlasy. Modré oči zíraly do prázdna. Nevnímaly. Otevřené byly jen proto, že tak to bolelo o něco míň.
Po tváři se jí skutálela první slza. Její sestry měly následovat.
Sáhla po dalším prášku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 minda minda | 9. července 2007 v 22:58 | Reagovat

tak tohle je přesnej popis toho, co zažívám skoro každej měsíc... hmm, od malička chodím k neurologovi a jediný, co je, tak je to, že řekl, že to přejde až budu v pubertě, až se dostanu z puberty a teď už to posunul na těhotenství, tak nějak nevěřim, že bych se toho někdy zbavila!=) jinak úplně skvěle píšeš, to bych chtěla taky umět..

2 Charlotte Charlotte | Web | 10. července 2007 v 18:28 | Reagovat

Chudák holka... ůžu se zeptat... To píšeš z vlastní zkušenosti?

3 Arvari Arvari | E-mail | 10. července 2007 v 20:34 | Reagovat

minda: Tak tohle ti opravdu nepřeju... A moc děkuju za pochvalu. ;-) =)

Charlotte: Řekněme, že je to vlastní zkušenost v případě, že si náhodou nevezmu včas prášek proti bolesti. Takže ano, z vlastní. Bohužel...

4 Charlotte Charlotte | Web | 14. července 2007 v 19:33 | Reagovat

Arvari: Chudáku... To ti nepřeju. :(

Nevím, na tole jsem nikdy netrpěla. Díky Valo za to...

5 enkeli enkeli | Web | 22. srpna 2007 v 14:04 | Reagovat

chudáku, tohle ti nezávidím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama