Teď už naposled

28. června 2007 v 18:25 | Arvari |  Literární ambice
Další ze série blbostí na n-tou. Ale stejně si ji užijte...

Kráčela ztemnělou ulicí.
Ani nevěděla, kam ji nohy vlastně nesou. Prostě se zcela poddávala jejich vůli. Do mysli se jí po špičkách vkrádal pocit, že se dostala do jí zcela neznámé části města. Do té nebezpečné části. Tam, kam jí vždycky říkali, že nemá chodit.
Budovy po stranách chodníku se tyčily do ohromující výšky. Zdálo se, že kusy betonu na dívku padají. Zdi pevně svíraly tu úzkou uličku, po které šla. Obloha téměř nebyla vidět, nebyla by ani při běžném denním světle. Příliš úzká ulička, příliš vysoké domy.
Bolestivě pálícíma očima se rozhlížela kolem sebe. Těsně před došlapující nohou jí přeběhly dvě obrovské krysy, celé černé, aby vzápětí zmizely v hromadě hnijících odpadků.
Podvědomě se otřásla. Tady by nikdy žít nechtěla. Ani kdyby jí už na světě nezbývalo jiné místo. Odporné budovy, betonové králíkárny, mezi nimi jen chodníčky jako tenhle, občas nějaká větší silnice pro rozhrkané autobusy a hlasitě rámusící nákladní auta. Laciné bydlení pro lacinou pomocnou sílu. Odpad na ulicích. Odporný puch. Bezdomovci. Gangy.
Málem zakopla o tlející tělo rezavé kočky. Nedokázala potlačit zděšený výkřik.
Bleskově si překryla ústa rukama. Doufala, že nikdo neslyšel zvuk její zbabělosti. Slyšela spoustu příběhů o lidech, co sem zabloudili. Všechny do jednoho končily stejně. Toho člověka už nikdy nikdo neviděl.
Dlaně jí pomalinku sklouzly z obličeje. Odhodlaně pohodila hlavou. Jenže ona tu je proto, aby ji už nikdo neviděl a nikdo o ní neslyšel. Proto ji sem její vlastní tělo dotáhlo. Vzdalo boj. Její podvědomí se rozhodlo, že má skončit právě tady.
Netečně prošla kolem vchodu jednoho domu. Ještě několik kroků. Poté zastavila. Vrátila se a zkusila otevřít. Dveře pod jejíma rukama se zaskřípěním povolily.
Zhluboka se nadechla a vklouzla dovnitř. Postupovala pomalu, cesta k výtahu jí trvala celou věčnost. Zkusmo vyzkoušela tlačítko pro přivolání kabiny. K jejímu nesmírnému překvapení fungovalo.
Dojela na střechu, tam vystoupila. Loudala se k římse.
Opatrně nahlédla přes okraj. Je to opravdu vysoko. Má jistotu.
Vystoupila na nízkou zídku, která střechu lemovala. Rozpřáhla ruce.
Dole ji nejspíš sežerou toulaví psi. Skončí v žaludcích zvířat dřív, než si ji vůbec kdo všimne. Ve svých dvaceti letech úplně zmizí ze světa.
Nakláněla se tak dlouho, až přepadla. Letěla dolů. Vítr jí svištěl v uších, hrál si s jejími rezavými vlasy. Smála se.
V hlavě se jí toho dne již posté ozvala doktorova věta. "Máte rakovinu."
Teď už to ale bylo naposled...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pinkisek Pinkisek | E-mail | 1. července 2007 v 16:45 | Reagovat

náhodou to není blbost.. je to jen smutný.. chudák holka :(

2 Markéta Markéta | Web | 1. července 2007 v 18:15 | Reagovat

na mim blogu je miss urco se prihlas

3 Arvari Arvari | E-mail | 1. července 2007 v 18:49 | Reagovat

Markéta: Proč vy všechny máte pocit, že každej je zvědavej na ty vaše pitominy?

4 Arvari Arvari | E-mail | 1. července 2007 v 18:50 | Reagovat

Pinkí: Jo, já vím, že je to smutný... Tak jsem to i psala. A děkuju...

5 Charlotte Charlotte | Web | 7. července 2007 v 15:57 | Reagovat

Je to pěkný...smutný ale moc pěkný... Není moc lidí kdo tenhle žánr, nebo jak to mám říct, takhle napíše...

6 Arvari Arvari | E-mail | 9. července 2007 v 18:06 | Reagovat

Charlotte: Díky... Opravdi si toho uznání vážím. Každýho uznání...

7 Charlotte Charlotte | Web | 10. července 2007 v 18:29 | Reagovat

Arvari: u tebe je radost uznávat... Protože to opravdu stojí za to.

8 enkeli enkeli | Web | 22. srpna 2007 v 14:07 | Reagovat

vážně mocpěkný..umíš psát..:)

9 Arvari Arvari | E-mail | 23. září 2007 v 15:23 | Reagovat

enkeli: Jé, děkuju, tohohle komentu jsem si ani nevšimla... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama