Jack

25. června 2007 v 17:55 | Arvari |  Literární ambice
Varuju vás. Tohle je absolutní škvár, psanej včera večer přímo do počítače jedním nešťastným člověkem. Asi tam najdete překlepy, krom toho to za nic nestojí a je to prostě blbina... Založeno na zcela reálném podkladu...

Celá se třásla. Seděla na posteli, před sebou rozložený notebook. Zírala na obrazovku. Textový editor, dosud prázdný.
Z očí jí vytékaly celé potoky slz. Vzlykala. Nos měla ucpaný, hlava ji bolela, oči pálily, ruce se nedokázaly pohnout z místa.
Byla nešťastná. Smutná. Cítila se prázdná. Tak prázdná. Podvedená...
Tohle nebylo správné. Nebylo to fér. Nezasloužila si to. Nebo snad ano? Možná ano. Ještě odpoledne byla šťastná. Teď si ze všeho nejvíc přála umřít, aby na ni ta prokletá bolest v srdci už nemohla. Už nechtěla další slzy. Nemohla dál.
Opravdu toho chtěla tak moc? Chtěla jen kočku. Malé kotě, které si zamilovala. Co na tom, že to měla být pátá kočka v domě, čtyři nebo pět, to přeci už není rozdíl. Tohle milovala jako skoro nic na světě. Chtěla být s ním, pozorovat, jak vyrůstá. Chtěla s ním být celé roky. Jenže s ním byla dva měsíce.
Už když odpoledne odjížděla, tušila, že něco není v pořádku. Tři koťata, víc jich neviděla. To její chybělo. Její Jack. Mávla nad tím rukou. Nejspíš někde vyspává.
Když se o čtyři hodiny později vrátila, nebyl tam. Nikdo ho ten den neviděl.
Hledala ho po celé zahradě. Volala. Plakala. On tam nebyl. Zmizel. Jako by se vypařil. Přišly jiné kočky. Jack ne...
Teď seděla ve svém pokoji. U srdce ji bolelo. Špatně se jí dýchalo. Tohle je tak nespravedlivé. Proč jí ho sebrali tak brzo? Proč jim nedali šanci?!
Ta prázdnota se skoro nedala vydržet. Měla na večer plány, všechny najednou padaly, sypaly se jako domeček z karet.
Uléhala do postele a stále plakala. Bolest se nezmenšovala, spíš naopak. Cítila, že by zaprodala duši jakémukoliv ďáblu, že by se modlila ke každému bohu, jen kdyby to znamenalo, že její miláček bude zase s ní. Že jim bude ponecháno dalších pár dní.
"Prosím..." šeptala do tmy. "Ať se mi vrátí..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pinkisek Pinkisek | E-mail | 25. června 2007 v 18:09 | Reagovat

je to moc smutný... chápu ten smutek..až moc mi to připomíná ten můj...

2 Alessadra Alessadra | 11. listopadu 2007 v 10:58 | Reagovat

teda teda to je něco...........tavoe tos měla asi řádnej depkouš co???

ale je to hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama