Tak co dneska?

13. března 2007 v 18:48 | Arvari |  Milý deníčku...
No, naučila jsem se modlit...

Nechápete? No, já vám to mileráda vysvětlím. Včera večer, když jsem šla na internet, jsem si vedle sebe vyrovnala tři sešity v dobré víře, že se naučím předměty, ze kterých dneska hrozilo zkoušení, popřípadě dokonce písemka. Přirozeně byly všechny tři sešity v průběhu večera vesele zapomenuty.
A co ráno? Ráno jsem se vzbudila a uviděla předměty doličné. V tu chvíli mě osvítil duch svatý a sdělil mi, že jsem se neměla naučit pouze dějepis, chemii a biologii, ale také vyprávění o Novém Zélandu - na hodinu angličtiny. Viva la má zapomětlivost.
Celou cestu autobusem jsem se poctivě věnovala stoleté válce, Johance z Arku, vývoji v Anglii a Francii a gotické kultůře. (Ano, to ů jsem napsala schválně. Především proto, že dnes nám češtinářka neustále opakovala, že tak to psát v žádném případě nesmíme.) Díkybohu, když jsem přišla do školy, zjistila jsem, že na zkoušení jsou hned dva dobrovolníci. Hlasitě jsem si oddychla, dokud mi nedošlo, že jsou dny, kdy náš drahý profesor zkouší tři lidi. Bože, děkuji, že dnešek tím dnem nebyl.
Pak přišla chemie. Dobrovolník byl pouze jediný, učitelka chtěla dva lidi. Pokusila jsem se splynout s židlí, ale můj pokus bohužel nevyšel. Nastala chvíle pro další tiché modlitbičky. Vyvolaná byla moje sousedka. Nedá se říct, že bych jí to přála, ale stejně... Pokud jde o zkoušení, člověk je více než sobecký. Koneckonců, sousedka dostala trojku.
Matematika a čeština se přežily bez problémů. Musím se pochlubit, při matice jsem dokonce i něco pochopila - a to i navzdory faktu, že jsem celou dobu měla pod sešitem matematiky položený sešit s povídkou a sepisovala jako šílená.
Pak nastala osudá biologie. Před hodinou celá třída seděla jako zařezaná, všichni se učili... Aby následně přišel profesor a s tím, že písemku nestihl připravit, nás nechal vydechnout. Ovšem při jeho následné větě "A nyní se zavřenými sešity...", která zásadně znamená zkoušení, všichni strnuli. A hádejte, na co se mě zeptal? Části nohy hmyzu. Ano, uhodli jste. Jediná věc, kterou jsem naprosto neuměla. No nic.
A potom angličtina, poslední hodina. Ten článek, co jsme měli umět, jsem v životě neviděla. Ale díkybohu se opět našly dvě dobrovolnice (tytéž jako při dějepisu, zachránkyně moje...). Dva lidi učitelce nestačily, třetí vyvolaná byla... moje sousedka. Opět jsem se vůbec nesmála, jen se tiše uchichtla. Ale co, uměla to. Rozhodně lepší, než kdybych byla volaná já. Zbytek hodiny strávit nad povídkou místo anglického časopisu...
A konečně domů!
Teď ovšem sedím u počítače, kousek ode mě leží sešit fyziky... A zítra píšeme písemku. Tak mi držte palce, ať se to zítra stihnu naučit pod lavicí.
Mějte se.
Vaše Arvari
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama